Jaké to vlastně bylo:

V pátek 22.9.2023 v 16 hodin očekávám příchod posádky k lodi. Čeká nás jednak nákup zásob na celou plavbu a dále náročný večer, kdy budu vysvětlovat vše co je potřeba znát před vyplutím jak o lodi , tak o bezpečnosti.

Posádka dorazila podle očekávání a zvládla zajistit nákup zásob za dvě hodiny. Díky tomu nám zbyl čas večer si nejen povědět vše důležité před plavbou ale také i se vzájemně seznámit. V sobotu ráno jsme opustili marínu a krátkou etapou 15 NM jsme dopluli mezi lesy.

Zní to trochu nezvykle, ale labyrintem mezi ostrovy a pevninou jsme dopluli do výborně chráněného místa obklopeného lesy, kde jsme zůstali na noc na kotvě.

Voda zde byla natolik klidná, že se loď vůbec nehoupala. Odpoledne došlo na procházku po lese na ostrově u našeho kotviště. V pondělí jsme vstávali brzo v 5:30, abychom s rozedněním vymanévrovali na volné moře a pod plachtami jsme uháněli chvilkami až 9 uzly k 72 NM vzdálenému ostrovu Faro. Hnal nás boční vítr 18-24 uzlů. Celou trasu jsme zvládli za pouhých 10 hodin plavby. Zakotvili jsme ve veliké rozlehlé zátoce. V pondělí jsme se vydali na břeh ostrova a věnovali se dalším sebepoznávacím technikám.

Byl krásný slunečný den a tak jsme se mimo jiné vydali na společnou procházku po břehu rozlehlé zátoky v níž kotvila naše loď.

Kroky nás zavedly až k ruinám, kde patrně probíhala kdysi nějaká těžba. Zatím jsem nezjistil co se zde těžilo.

Kousek dál leží v moři vrak lodi.

Místo bylo klidné bez interakcí s civilizovaným světem a ideální pro prohlubování bytí sama se sebou. Zůstáváme proto i další den. Úterý opět začalo slunečně a paluba byla příjemným místem k meditacím a souvisejícímu programu.

Odpoledne vytahujeme kotvu a za slabého větru vyplouváme zpět ke švédskému pobřeží obklopenému tisíci ostrovy a skalisky. Plavba se západem slunce přešla v noc, kterou prozařoval Měsíc dorůstající k úplňku. K pobřeží jsme měli doplout až dopoledne za světla, abychom na ostrovy viděli. Před rozbřeskem však padla hustá mlha a viditelnost byla tak na dvě délky lodě. Z pohledu na ostrůvky nebylo nic a přibližování k vytipovanému místu pro zakotvení se dělo jen na digitální mapě a s využitím přístrojů - systém AIS pro monitorování plavidel v okolí a vysílání naší polohy pro snížení rizika srážky a dopředný sonar zobrazující profil dna před lodí k včasnému rozpoznání mělčiny či skaliska. Viděli jsme jen bílou tmu. Ve středu v dopoledních hodinách spouštíme kotvu a kolem lodi nic kromě mlhy nevidíme. Odpoledne mlha řídne a my spatřujeme pevnou zemi.

Vydali jsme se ve člunu na břeh. Během chvíle mlha opět houstne a teď naopak nevidíme loď. Říkám si, že to bude docela výzva se při návratu na člunu k lodi trefit.

Na pevnině mlha téměř není.

Vlhké klima svědčí především růstu hub. Těch tu bylo poměrně hodně.

Posádka propadá houbařským vášním.

Já se zatím kochám pohledem do mlhy, která se začala opět zvedat a pozoruji blížící se labutě.

Sláva, už vidím loď. Hned se vydávám po břehu vyhlédnout si dva kameny, které budou v zákrytu tak, abych přes ně viděl loď. V případě, že by loď opět zmizela v mlze, kameny by posloužily jako náměrníky při odplouvání člunem od břehu, a získali byhom směr plavby člunem k lodi.

Za další půlhodinu se mlha konečně a definitivně zvedla.

Z lodi pozorujeme soumrak a užíváme si další pěkný den.

Čtvrtek ráno začal jasně a slunečně.

Konečně vidíme tu krásu kolem nás, kde jsme včera zakotvili.

Dnes je potřeba plout zpět blíže k cílovému přístavu. Opouštíme kotviště a během chvilky se dostáváme do husté mlhy.

Mlha před námi, mlha za námi. Viditelnost se stále zkracuje. Navíc fouká protivítr a jsme nuceni na naší trase křižovat mezi pro nás neviditelnými ostrovy. Opět je to videohra nad displejem s mapami a naší polohou.

Blížíme se do plavebních drah a najednou cítíme kouř z nafty. Jdu zkontrolovat AIS a opravdu se k nám blíží tanker. Z naší rychlosti a kurzu a z rychlosti a kurzu tankeru AIS systém vypočítává, že ke kolizi nedojde a tanker propluje 0,2 NM za naší zádí. Stalo se tak, ale tanker jsme v mlze vůbec neviděli. Nakonec po 38 NM doplouváme na další kotviště. Dnes se mlha nezvedla ani do večera.

Pátek začal konečně bez mlhy a pro nás začíná poslední dopoledne na pevnině, každý sám se sebou a zadaným úkolem na procházce švédskou podzimní krajinou.

Odtud se vydáváme v zadním větru na poslední plavbu zpět do Nynashamn maríny, kde jsme přistáli a v sobotu ráno se rozloučili.

Společně jsme strávili týden klidu od okolního světa, který spolu s technikami podporujícími si uvědomění sebe sama, každému něco do dalšího života přinesl. Je teď už na každém zda se nechá pohltit okolím nebo si udrží vzpomínku na prožitky z této plavby a bude pokračovat dál po své vlastní cestě.