Jaké to vlastně bylo:

Od středy připravuji v Nautilus marině loď na vyplutí.

Kromě obvyklého umytí lodě jsem musel udělat opravu uchycení alternátoru závitovou vložkou Helicoil, instalovat opravený, přesněji řečeno zcela rekonstruovaný ovládací panel motoru. Dále jsem vyměnil zdrojový panel s USB výstupy pro nabíjení mobilních přístrojů. Rebeka si zatím užívá svůj privátní bazének na jachtě.

K odpočinku využívá kočárek postavený na břehu vedle lodi. Ještě se ukázalo, že dosloužila startovací baterie z roku 2015, tak jsem jel koupit novou. Také jsme nakoupili zásoby a v sobotu jsme připraveni vyplout k Sardinii.

Ještě než vyplujeme musím udělat inventůru zásob Expres Menu, uložit je do prostor na lodi a zapsat do tabulky kolik čeho máme a hlavně kde je to uloženo.

Větry budou velmi slabé a tak i náš postup bude pomalý, odhaduji dobu plavby na 30 hodin. Naopak na dojezd v neděli večer dostaneme silný protivítr, ale to bych už byl rád v zátoce.

V sobotu v poledne se nám podařilo vyplout. Na plné plachty jsme upluli přibližně 20 mil v příjemném větru 3 Bf. Poté vítr zeslábl tak, že nezbývalo než pokračovat na motor.

V neděli 4.7. odpoledne již přistáváme v rozlehlé zátoce Cala Capecciolo na východním pobřeží Sardinie, která nás bude dobře krýt od předpokládaného západního větru. Rebeky nejoblíbenější hračky jsou mé náhradní díly a nářadí v kufru.

Konec s bazénkem na lodi a jdeme do moře. Rebeka je zcela nadšená a nemá strach jít do hluboké vody z lodi na kotvě uprostřed zátoky.

V úterý se mění vítr a my měníme i zátoku, abychom kotvili opět na klidné hladině. Tentokrát si užíváme plachtění a přejíždíme pouhých 6 mil do zátoky Cala Coda Cavallo.

Zátoku z východu ohraničuje malý skalnatý ostrůvek s jeskyní.

Kotvíme sami za větší skupinou zakotvených lodí poblíž právě tohoto ostrůvku.

S Tomíkem tradičně vyrážím šnorchlovat a dívat se tak co žije ve vodě. Poprvé viděl na vlastní oči murénu.

Skalnaté břehy jsou ta místa, kde se nejraději potápíme.

Tradičně fotím rybky.

Rebeka se v klidu pouští poháněná větrem daleko za záď lodi. Na mně je pak ji dotáhnout zpátky.

Vypadá to, že voda je pro ní přirozené prostředí.

S jídlem je to u Rebeky zcela nevyzpitatelné. Nejraději jí to co máme sami na talíři. To samé ze svého talíře však nechce. A tady si se mnou dává česnečku.

Také kolonizovala prostor u kapitánského stolku kam si často zaleze s knihou.

Dny trávíme koupáním a zatím naše plavby jsou jen střídavé přejezdy mezi dvěma zátokami, podle toho jak se mění vítr, abychom byli na kotvě krytí od vln a větru.

Dneska Rebeka nečekala až slezu ze zádi lodi do vody a skočila si sama. Nechala se unášet proudem aniž by ji to znepokojovalo. Leží na vodě a užívá si to.

Odpoledne mezi 17 až 19 hodinou býváme na břehu. Dnes jsem našel hezkou oblázkovou pláž. Já zase ty písečné moc nemusím.

Mezi kameny se proháněji malé rybičky, tak je na co se dívat.

Zítra však naše kotviště opustíme a zkusíme štěstí zda se najde volné místo v Marině Di Puntaldia. Předpověď přináší zprávu o silném větru ze západu po další tři dny a tak by to tady na koupání stejně moc nebylo.

V úterý ráno volám do maríny a dostávám kladnou odpověď, že místo pro nás je od 12 hodin. Přeplouváme do maríny, kde se na dvě následující noci vyvazujeme.

Marína Puntaldia je obklopena luxusním letoviskem a působí příjemným upraveným dojmem.

Po přistání se jdeme projít přístavem až k majáku. Prohlížíme si vyvázané lodě a shledáváme, že zde převládají motorové jachty a množství rychlých člunů oproti plachetnicím.

Rekreační vily působí velmi pěkně a není divu, že ubytování v této lokalitě je vysoce hodnocené.

Po velmi dlouhé době jsme překvapeni jak dobře a rychle zde běží internetové připojení přes WiFi síť maríny. Ve většině ostatních marín připojení přes jejich WiFi bylo řádově horší než použít připojení mobilním telefonem přes mobilní data.

Protože také potřebuji pracovat, tak děti si pouští hudbu do sluchátek a mají takové navenek tiché disco.

Okolní restaurace sice vypadají elegantně ale nabídka jídel nás neoslovila, tak jsem koupil rybu a dávám se do její přípravy k obědu. Budou filety z mořského vlka.

Do restaurace jdeme až po chutném obědě pouze na kávu a zmrzlinu.

Ve čtvrtek 15.7. opouštíme po dvou nocích marínu a jdeme na noc hodit kotvu do sousední zátoky. Vítr mezi Sardinií a Korsikou, kam chci plout, stále fouká 7Bf. Proto ještě den počkám než se vydáme severněji.

V pátek po dlouhé době vytahujeme plachty a křižujeme na sever. Odpoledne připlouváme do rozlehlé zátoky Cala Di Volpe. Rozhlížím se po nějakém místě k zakotvení a vidím, že zátoka je plná vyvazovacích bójí. Bóje jsou dost velké a jsou u nich vyvázané velké motorové jachty. Menší bóje pro menší lodě zde nejsou. Vidím, že několik menších jachet zde kotví, tak spouštíme kotvu také. Chvíli po zakotvení přijíždí člun se správci kotviště a zdvořile mne upozorňují abych překotvil dále od oblasti s bójemi blíže k pláži. Ptám se co stojí zde bóje na noc. Odpověď zní 590 EUR/noc. Je jasné, že bóji nechci a jdu překotvit blíže k pobřeží.

Kotvíme na hloubce 6 metrů nad písečným dnem. Voda je zde průzračná a vidíme dno i rybky pod námi.

Sousední jachta má i vrtulník.

Ráno po snídani sedáme do člunu a jedeme na pláž.

Pláže jsou tu nádherné. Není divu, kotvíme v zátoce Cala Di Volpe jedním z nejsugestivnějších zálivů celého Smaragdového pobřeží.

Střídají se písečné úseky s úseky kamenitými. Každý z nás si přijde na své.

Rebeka nás stále překvapuje tím, jak se jí ve vodě líbí.

Bylo poledne a tak se vracíme na oběd. Moc nás nezdrží, špagety jsou rychle uvařené a Boloňská směs od Expres Menu je ohřátá ještě rychleji.

Nejen, že se ušteří mnoho času s přípravou jídla, ale odpadne nutnost plout do přístavů jen kvůli nákupům potravin. A to je ještě významnější úspora času.

Odpoledne se vracíme na stejnou pláž, která se nám opravdu líbí. Pro Rebeku je ideální.

Co bude dnes dobrého? Děti rozhodly, že rajská.

Tak ji tedy také uvaří...

Na rajské si pochutnaly a přišel opět večer. Dnes je moře klidné a zátoku osvětluje měsíc v úplňku a světla z velkých luxusních jachet.

V pátek 23.7. ráno vyplouváme abycom se přiblížili k přístavu v Olbii. Zíráme na přelud v zátoce.

Není to přelud ale plachetnice. Řekl bych velmi moderně pojatý trojstěžník. Jde o jachtu spuštěnou na vodu v roce 2015 vyrobenou v německém Kielu pro ruského oligarchu a miliardáře Andreje Melnichenka. Je to motoravá loď s podporou plachet. Bližší informace o stavbě lodi jsou zde.

Kotvu házíme odpoledne u ostrůvku Figarolo, odkud v sobotu dopoledne doplujeme do maríny v Olbii, kam přiletí moje dcera Veronika s partnerem a přidají se k nám na další plavbu.

Nechybí ani zkoumání břehů ostrůvku a koupání.

V sobotu jsme se s Verčou a Ondrou potkali dle plánu v Olbii, dokupujeme zásoby potravin a připravujeme se v naděli vyplout. Předpověď slibuje jižní vítr do 20 uzlů a tak očekávám klidnou plavbu na zadní vítr. Dáváme plné plachty, vítr je kolem 10 uzlů a je z boku.

Dále se vítr stáčí proti nám a zesiluje na 20 uzlů. Neustále mění směr. V dálce slyšíme bouřku. Rebeka si konečně užívá i plavbu, má se na co dívat.

Náhle vítr v poryvu sílí na 38 uzlů a loď jde do spinoutu. Je už třeba pořádně zrefovat!

Plachty jsou na 2. refu a my se řítíme požadovaným směrem. Dnešní etapa uběhne rychleji. Měním však cíl. Zátoka do které jsme měli namířeno je otevřená ve směru odkud fouká a v tomto větru by zde kotvení nebylo příjemné.

Přistáváme do lépe kryté zátoky jen o pár mil dále.

Počasí si s námi hraje, vítr se zde točí postupně ze všech směrů a tak se kotevní řetěz napíná do různých stran a naši bdělost trénuje časté spuštění kotevního alarmu. Kotva však dobře drží.

Rebeka zavelela, jde se plavat, tak mi nic jiného nezbývá, než jít.

Je už pravidlem, že poté co dostane vestu a nafukovací křidélka, se vrhne ze zádi do vody a nečeká až tam slezu.

Na mně je jí pak dohonit a proti silnému větru dotáhnout zpět k lodi.

Tomík zase propadl skokům do vody. Neustále skáče z lodi všemi možnými způsoby.

Skočí, vyleze a zase skočí. A tak pořád dokola.

Pro nedělní oběd vytahujeme roastbeef od Expres Menu. Vypadá se salátem opravdu nádherně a také nezklamal ani po chuťové stránce. No prostě splendidní.

Původně jsme mysleli, že pojedeme na jídlo někam na břeh, ale zde jsou kolem jen privátní pozemky s domy a není se jak dostat suchou nohou ze člunu na břeh. U některých jsou pěkná mola lákající k vyvázání člunu, ale cesta z nich vede pouze do soukromé zahrady s domem a nechybí ani cedule s upozerněním na zákaz se zde vyvázat.

Rebeka se tradičně brání odpolednímu spánku a v kajutě obvykle neusne. Dobře však funguje pro uspání výlet v člunu.

Vyplouvám s Rebekou kolem pobřeží si prohlédnout hezké zahrady a rezidence. Mezitím je Rebeka ukolébána vlnkami a spokojeně usíná.

Vracím se s ní k lodi, uvazuji člun a necháváme ji dospat.

Slunce jde spát a končí jeden z mnoha krásných dnů zde na Smaragdovém pobřeží Sardinie.