Obsah:

• Bodø - vyplouváme
• Ledovec Svartisen
• Otevřený oceán
• Ostrov ONA
• Andalsnes a ferrata

Bodø - vyplouváme

1. den - 4.7. čtvrtek. Odpoledne přichází posádka včetně mého syna Tomíka (14 let), který si letos vybral plavbu s posádkou na rozdíl od našeho předchozího rodinného plachtění a pouštíme se do obvyklé přípravy na vyplutí. Začíná vybalování věcí a jejich organizace v lodi. Jdeme společně na nákup potravin. Loď stojí a čeká vyvázaná v maríně Bodo.

2. den - 5.7. pátek. Podle plánu jsme v 10:00 vypluli na první epatu k ledovci Svartisen. Podle předpovědi to vypadá na bezvětří, ale po hodině plavby na motor se rozfoukává slabý protivítr. Vytahujeme plné plachty a ostře proti větru 8-12 uzlů plujeme rychlostí až 6 uzlů.

Z větru se radujeme tak dvě hodiny a pak nadobro končí. Rozhoduji zkusit rybolov, třeba bude ryba k večeři. Zastavujeme loď nad podmořským kopcem, kde prudce stoupá dno z 60 do 20 metrů. A rybolov se daří. Za chvilku máme tresku.

Za chvíli vytahujeme další, snažím se ji podebrat podběrákem ale je moc velá a nechce se do něj vejít. Pak sebou mrskla a je pryč. Nevadí, další spuštění pilkru a taháme třetí tresku. Končíme - na večeři máme ryb dost. Startujeme motor a směřujeme k pobřeží.

V dálce vyhlížíme, zda už zahlédneme ledovec Svartisen.

Obloha je jasná a kopce osvětluje stále ještě nezapadající slunce.

zpět na obsah >>>

Ledovec Svartisen

Přistáváme ve fjordu poblíž ledovcového splazu. Je zde jediný ponton pro vyvázání ale je z obou stran obsazen loděmi. Z jedné starny je uprostřed mezi loděmi mezera a já se snažím odhadnout, zda je pro moji loď dostatečně dlouhá. Nakonec se rozhoduji zkusit, zda se do mezery vejdu. Přímé zaplutí do mezery a boční vyvázání pro případ, že bude mezera krátká zavrhuji a volím manévr zacouvání na začátek mezery a přes uvázané záďové lano a dopředný chod pomalu přiklápím příď k molu a sledujeme, jestli se loď do zbylého místa vejde. Povedlo se, metr v zadu a metr vpředu zůstaly mezery od okolních lodí. Je půlnoc, ledovec ozařuje půlnoční slunce a my se těšíme až se zítra k ledovci vydáme.

Jak to u ledovce vypadalo letos v květnu můžeš porovnat v následujícím videu.

3. den - 6.7. sobota. Po snídani vyrážíme k ledovcovému splazu. Je to snadná cesta asi 4 km kolem jezera pod ledovec. Odtud stoupání po ohlazené skále od ledovce až ke spodnímu okraji splazu.

Zde se s Tomíkem oddělujeme od skupiny a jdeme trochu dobrodružnější cestou s prvky lehkého lezení po nezajištěných skalách. Kolem šumí vodopády a je nádherný slunný den.

Tak a jsme u ledovce. Zde si dáváme svačinu a pozorujeme ledovec.

Díváme se na pukliny v ledovci a slyšíme jak z ledovce odkapává voda a zvuky mírného praskání. Díváme se na jednu část, která vypadá, že by se mohla někdy v budoucnu celá odlomit. Já si tak říkám, že by to byl parádní záběr, zachytit jak se odlomí část ledovce. Tomík vyslovuje přání, že by to chtěl vidět. A najednou se to stalo. Ozvalo se závěrečné puknutí a velký ledový kus se zřítil a roztříštil o skálu vedle nás. Nádherná podívaná, jen jsem nebyl nachystaný s kamerou.

Večer se scházíme u lodi, slunečný den některé z nás zláká ke koupeli v moři, voda je už docela teplá, dosáhla 11°C. Konečně si letos zase zaplavu kolem lodi. Tomík chtěl zkusit chytat ryby, tak mu půjčuji prut a za chvíli má svůj první ůlovek přímo tady z mola.

Ještě večer ve 21 hodin vyplouváme na dlouhou etapu asi 300 NM, dokud bude příznivý vítr. Bude to nonstop třídenní plavba otevřeným mořem daleko od pobřeží, abychom nemuseli kličkovat mezi množstvím ostůvků a skalisek kolem norských břehů.

zpět na obsah >>>

Otevřený oceán

4. den - 7.7. neděle. Půlnocí začíná nový den za stálého svitu slunce ze severu. Už jsme na motor vypluli z fjordu a plujeme mezi stovkami ostrovů, ostrůvků a skalisek dále od pobřeží na otevřený oceán. Je to naše poslední noc, kdy slunce nezapadne. Blížíme se ze severu k polárnímu kruhu. Další den už budeme pod polárním kruhem a sám jsem zvědav jak moc se změní noc.

Vane nám příjemný boční vítr 12 uzlů a tak vypínáme motor a stavíme plné plachty. Střídání ve směnách u kormidla probíhá zcela automaticky a posádka se střídá ve dvojicích po 3 hodinách v pravidelných směnách kormidlování a pozorování.

V poledne jakoby vítr někdo vypnul, zavládne bezvětří a ke slovu se zase dostává motor. Jinak je krásný slunečný den.

5. den - 7.7. pondělí. A najednou se to stalo, přišla půlnoc a slunce nikde - zapadlo. Takový obrovský rozdíl, jen co jsme se posunuli o 120 námořních mil k jihu.

Východ slunce nastal až kolem 3 hodiny a s ním i přišel zadní vítr. Vytahujeme přední plachtu genou a stabilizujeme ji spinakrovým pněm.

Zadní vítr postupně sílí až k 25 uzlům a my získáváme dobrou postupovou rychlost k našemu cíli.

Při zadním větru sice loď nemá žádný stabilní náklon do boku ale ve vlnách, které se v průběhu dne postupně a stále zvětšují, se loď převaluje z boku na bok. Jak by řekla má žena Martina, je to "pořádná kvedlačka".

Míle vesele ubíhají, mořská nemoc nikoho nepostihla, tak co více chtít.

I syn Tomík ve svých 14 letech pravidelně funguje ve směnách u kormidla a užívá si vlny.

6. den - 8.7. úterý. Vítr polevil, což jsem dle předpovědního modelu očekával, ale rychlost plavby je stále uspokojivá a drží se kolem 4 uzlů. Je 8 hodin ráno a do cíle zbývá 30 mil. V 15 hodin přistáváme na ostrově Ona.

Jak se nám plulo na zadní vítr zachycuje následující video.

zpět na obsah >>>

Ostrov ONA

Po třech dnech nonstop plavby jsme přistáli na mém oblíbeném ostrově Ona, malém, odlehlém a malebném kousku země v Atlantském oceánu, který působí dojmem, že se zde zastavil čas. I když při srovnání od mé první návštěvy v roce 2017 se zde začínají dít změny. Domy se opravují a i se zde staví nový.

Ona je velmi malý ostrov (cca 0,5 km²), který leží v kraji Møre og Romsdal, západně od města Molde. Spolu s ještě menším ostrůvkem Husøya, se kterým je spojen mostem, tvoří osadu Ona.

Dominantou ostrova je krásný červenobílý litinový maják Ona fyr z roku 1867, který stojí na vrcholu nejvyššího bodu ostrůvku. Je ikonou a často foceným symbolem norského pobřeží.

Ona má hluboké kořeny v rybářské tradici – bývala to významná rybářská vesnice. Dnes je známá spíš svou klidnou atmosférou, keramikou (např. ateliér Onaka) a autentickým severským venkovem.

Ona je tiché, větry ošlehané místo na konci světa, kde vládne maják, moře a duše starého Norska.

Večer trávíme samostatně procházkami po ostrově a scházíme se až na společnou večeři v jediné restauraci s hotelem Ona Havstuer, kde nabízí tradiční norskou kuchyni s důrazem na místní suroviny a atmosféru rybářské vesnice.

Jídelní lístek zde nehýří množstvím různých jídel ale pouze několika možnostmi. Volím z nabídky úlovek dne a musím konstatovat, že je vynikající. Servírka neznala anglický název pro dnešní rybu, tak mi přinesla fotku ryby, ale co to bylo za druh jsem nepoznal. Nicméně ani cena nebyla na norské poměry vysoká, pouhých 420 NOK.

zpět na obsah >>>

Andalsnes a ferrata

7. den - 9.7. středa. Opouštíme ostrov ONA a plujeme k pevnině a dále do Romsdalsfjordu. Na úpatí hory hřebenu Romsdalseggen leží město Andalsnes, máš dnešní cíl.

Po přistání se pokouším zjistit informace o autobusovém spojení z Andalsnes na Trollstigen, abychom mohli zítra podniknout trek na Trollveggen (stěnu Trolů) , kde jsem byl v roce 2017. Zjišťuji však, že silnice je zatím pro veškerý provoz uzavřena a otevřena bude až od 11.7. ale zatím bez hromadné dopravy. To už stejně ale poplujeme do cíle naší plavby do Molde. Nakonec na další den jsme naplánovali pěší výstup na horu nad Andalsnes. Ti z nás co touží po dobrodružnějším výstupu půjdou na vrchol ferratu.

Den ode dne se stále otepluje a už několikátý den si užíváme slunečné počasí. Teplota vody už dosáhla 15°C a láká k vykoupání.

8. den - 10.7. čtvrtek. Vydáváme se na populární via ferratu Romsdalsstigen, která nabízí spektakulární výhledy na fjordy, hory i město samotné. Patří mezi nejznámější ferraty v Norsku a je vhodná pro dobrodružnější turisty. Lze si zvolit jednu ze dvou variant. První je Intro Wall (začátečnická trasa) lehké až střední obtížnosti A/B a hodí se i pro rodiny s dětmi od cca 12 let. Délka výstupu je cca 3–4 hodiny i včetně sestupu. Druhá možnost je West Wall (hlavní trasa) se střední až náročnou obtížností C/D s místem D/E, které lze obejít C úsekem.

My jsme si zvolili tu náročnější a exponovanější variantu West Wall v rozsahu 5-6 hodin. Výstup nabízí skutečný horolezecký zážitek se vzdušnými úseky a skalními převisy.

Zde se nám otevírá nádherný výhled na Romsdalsfjord a Trollveggen (nejvyšší vertikální stěnu Evropy).

Lahůdkou ferraty je i dlouhý lanový most.

Po výstupu se všichni setkáváme u vrcholového piva u horní stanice lanovky z Andalsnes. Cestu dolů jedeme společně lanovkou, ze které je nádherný výhled na celý fjord.

9. den - 11.7. pátek. Vyplouváme na poslední 30 námořních mil dlouhou etapu, kterou přibližně v polovině přerušujeme za účelem rybolovu. Daří se nachytat čtyři tresky tmavé a vynikající večeře je tak zajištěna. Dokonce se proti předpovědi, která slibovala na celý den bezvětří, rozfoukává vítr a my do Molde připlouváme pod plachtami.

Pod plachtami se protáhneme úzkou plavební dráhou mezi skalami a v ideálním čase na večeři přistáváme v Molde.

Závěrečnou večeři si dáváme v lodi a pochutnáváme si na pečených treskách. Jako vždy tady jsou vynikající.

10. den - 12.7. sobota. Loď je vyvázána v maríně. Je to den závěrečného úklidu lodi a rozloučení. Na Norsko vládne neskutečně horký a slunečný letní den. Okraje moře lemují davy koupajících se.

Chceš něco podobného zažít na vlastní kůži? V létě vyrážíme z Norska přes Balt a na podzim chystáme praktický kurz na Baltu. Volná místa a termíny najdeš tady..