9denní sebe poznávací plavba s meditacemi mezi švédskými ostrovy. Na plavbě jsme pracovali s myslí, a to s její vědomou i nevědomou částí.
2.8.-14.8.2019
Hlavní úsek této plavby je přeplavba Středozemním mořem z Malty na Krétu.
V Řecku jako kapitán lodi musím řešit klasické úřednické kolečko plné papírování.
Novinkou je registrace a zaplacení poplatku TEPAI. Pak už nám nic nebrání v pohodovém plachtění.
Objevujeme nádherný ostrůvek Gramvousa, který je náramně podobný Karibiku. V Rethymnu si dopřáváme
výbornou večeři a užíváme si i výlety po Krétě. Navštěvujeme poustevnu, kostel ve Spili a nádherné místo
Preveli, které nás neokouzlilo svou pláží, ale hlavně řekou, do které jsme se vydali na canyoning na vlastní pěst.
Naše plachtění začne ve Valetě v Manoel Island Marina.
Servis před vyplutím
Vyplouváme na Krétu
Chania - port of entry
Gramvousa: jedno z nejhezčích míst Řecka
Rethymno
Výlet do vnitrozemí Kréty
Preveli: pláž a kaňon s řekou
Heraklion: velmi nepohodlné vyvázání v marině
TOP místa při plavbě v Řecku
V úterý 30.7.2019 večer jsme s Martinou dopluli do Valetty do Manoel Island mariny a vyvázali loď. Ve středu 31.8. ráno doprovázím Martinu na letiště, neboť již letí domů. Posádka na přeplavbu přijde na loď až v pátek v 16 hodin. Já se však zde neválím a ihned po návratu z letiště se pouštím do práce. Na předchozí plavbě se polstrování stěny v boční kajutě rozhodlo dát sbohem. Molitan mezi stěnou a koženým potahem se rozpadl na prach a drobící se kousky. Prostě dožil.
Tak co s tím? Dvě hodiny čistím stěnu a kožený potah od zbytků molitanu. Pak vyrážím do města koupit chlorprénové lepidlo. Podařilo se a zbytek dne pracuji na nalepení polstrování na stěnu. Jde to doslova v potu tváře. Teplota v kajutě je 36°C a ze mě teče pot. Večer se už motám z výparů toluenu v nedostatečně větraném prostoru. Lepidla padlo na stěnu 0,5 kg. Ve čtvrtek dopoledne dokončuji opravu v kajutě. Výsledek docela ujde.
Dále se vrhám na ochranu teaku v kokpitu. Už dlouho jsem ho nenapouštěl olejem a tak pěkně nasává vodu a bývá dlouho vlhký.
Když jsem sháněl lepidlo, zaujala mne v obchodě lahev s označením Invisible Deck Protection, s prostředkem určeným právě k ochraně teaku. Jde o nový prostředek na základě nanotechnologie. Jdu to zkusit. Beru štětec a natírám.
Po zaschnutí liju na teak zkušebně vodu. Voda utíká a nevsakuje se. Po aplikaci to opravdu funguje. Teď jsem jen zvědav jak dlouho ta ochrana vydrží.
2.8.2019 v pátek v 16 hodin přichází celá posádka. Ihned se pouštíme do sestavení nákupního seznamu a do večera máme nakoupené zásoby na 6 dní plavby ke Krétě.
V sobotu dopoledne po snídaní dáváme přípitek "Neptunovi" a vyplouváme z Malty. Pevninu ostrova Malta jsme poznávali především při naší expedici v r. 2010 jak si můžete přečíst v reportáži.
Nyní panuje horko a těšíme se na nějaký větřík. V lodi vevnitř je ranní teplota 35°C. K večeru bude hůř.
Malta za zádí a my chytáme zadní vítr 16 uzlů.
Krátce po vyplutí dochází na ochlazování posádky metodou vlečení na laně za lodí. Voda v moři má 28°C a zase to tak moc neochlazuje.
Směna v kuchyni na oběd chystá krkovici s bramborem a sama se koupe ve vlastní šťávě. Horko v salónu vařením dále roste.
K rozveselení vždy dochází převážně na laně za lodí. Už aby ze zadního větru byl boční a lépe nás chladil. Kréta je před námi 500 mil na východ. Tak za 5 dnů v reportáži budu pokračovat. Teď nebude až ke Krétě signál pro připojení k Internetu.
Já jsem se pustil do míchání těsta na bábovku. Aku vrtačka tak vždy poslouží jako výkonný mixér. Bábovka všem chutnala a padla celá na odpolední svačinu.
Další den vítr zesílil a my plujeme rychlostí 7 až 8 uzlů. Ne všem je zrovna dobře od žaludku, ale náše denní průměrná uplutá vzdálenost výrazně roste.
Pokud by to takhle vydrželo, budeme na Krétě už čtvrtý den.
Skóre je vynikající, za 2 dny jsme už od Malty vzdáleni 270 námořních mil.
Šest členů posádky se po dvojicích pravidelně střídá ve tříhodinových směnách. Na odpočinek má každý po směně šest hodin.
Z předpovědního modelu GRIB však vím, že tento vítr už zakrátko zanikne a vplujeme do oblasti bezvětří. Budeme mít dvě možnosti. Buď stát v bezvětří další dva dny než se zde rozfouká, nebo použít motor a posunout se o 60 NM dále, kde chytíme vítr a budeme plachtit dál.
Vítr už téměř zanikl a loď se sune rychlostí 2 uzle vpřed. Je příšerné horko a kolem tolik vody na koupání. Zastavuji loď do driftu a jdeme plavat. Tentokrát bez uvázání na lano. Pod námi hloubka 3 800m a nejbližší pevnina 150 NM od nás. I v driftu je loď snášena větrem a tak si aspoň pořádně zaplaveme aniž bychom se od lodi museli příliš vzdálit. Vlastně plaveme stále k ní.
Po noci strávené hukotem motoru se za úsvitu opět dostavuje mírný vítr a ke Krétě se blížíme pod plachtami. Směřujeme do přístavu v Chanii, který je jedním ze vstupních přístavů do Řecka. Jen doufám, že bude v přístavu pro nás místo. Na naše opakované volání rádiem nikdo neodpovídá a tak pomalu vplouváme.
Ze břehu na nás mává chlapík z přístavu a přiděluje nám místo v rohu na boční vyvázání. Pro mne začíná úřední kolečko k vyřízení vstupu lodi do řeckých vod. Oproti stavu z roku 2015, kdy jsem naposledy byl s lodí v Řecku přibyl další úkon, kterým je registrace a zaplacení poplatku TEPAI. Je to novinka od března tohoto roku, kdy Řecko začalo vybírat poplatek od lodí delších 7 metrů za dobu po kterou chtějí zůstat v řeckých vodách.
Večer jdeme společně na večeři a já jsem původně předpokládal, že budou do večera za půl dne formality vyřešené. Není tomu tak, a mne čeká následující den v 8 hodin ráno pokračování v kanceláři přístavní policie.
Další fotografie benátského přístavu s majákem a historického jádra města Chania najdete v reportáži z r. 2015, kdy jsme pluli z Kréty do Říma.
Ve čtvrtek 8.8.2019 v poledne bylo vše související s naším vstupem do řeckých vod vyřízeno a my jsme opustili přístav v Chanii a plujeme na západní pobřeží Kréty užít si plavání v moři a výstup na pevninu v místech, kde nebude moc lidí - ideálně nikdo.
Před námi se odpoledne otevírá nádherná scenérie, a už tuším, že to bude skvělé místo k zakotvení.
Spouštíme kotvu u ostrova Gramvousa na hloubce 5 m.
Posádka se vrhá do vody a plave od lodi zátokou na pláž.
Místo je to úžasné a klidné.
Ostrov Gramvousa se nachází na severozápadním cípu Kréty a patři k vůbec nejoblíbenějším výletním místům na Krétě. Asi proto, že se tak trochu podobá Karibiku. Křivé palmy zde však nečekejte, jen v zátoce můžete spatřit starou ztroskotanou loď. Jen mi je zatím divné, proč jsme tu téměř sami. Asi to bude tím, že se blíží večer.
Večer se rozdělujeme na dvě skupiny. První skupina jde na výstup na vrchol ostrova teď a druhá půjde ráno. Loď na kotvě je vždy lepší nenechávat bez dozoru.
Na vrcholu ostrova Gramvousa jsou zbytky velké pevnosti. Je třeba je prozkoumat.
Jsou to ruiny staré benátské pevnosti ze 16. století.
Nalézáme hromadu nových klobouků a tak rozvíjíme teorie na téma proč zde leží. Já zastávám teorii, že je zde bude někdo prodávat turistům, kteří se sem vyškrábou v pravé poledne s holou hlavou. A protože sem žádné turistické lodě na noc nejezdí, tak si je zde prostě nechal na další den, aby je nemusel nosit dolů a zase nahoru.
Místo karibských palem jižní svah ostrova pokrývají stovky agave.
Přiblížila se 12 hodina a já musím přehodnotit svůj výrok o klidném místě. Připlouvají výletní lodě se stovkami turistů a pláže se plní lidmi. My vytahujeme kotvu a plujeme dál na jih kolem západního pobřeží do zátoky Koutris. Zátoka to není špatná, kombinuje písečné pláže se skalnatým břehem. Bohužel se zde špatně kotví. Dno je plné drobných skalisek a tak se po chvíli kotevní řetěz opakovaně zamotává mezi výstupky skal. Dvakrát překotvíme a hledáme vhodné dno pro zakotvení, bohužel marně. Den strávíme koupáním zde, ale na noc rozhoduji vrátit se do oblasti Gramvousa. Kotvu vytahujeme obtížně. Daří se to díky Zbyňkovi z posádky, který šnorchluje před lodí a dívá se na dno jak je řetěz zamotaný mezi skalami. Ukazuje, jak mám manévrovat, abychom řetěz odmotali ze skal a vytáhli ho. Večer házíme kotvu do krásného písečného dna v zálivu Grandmousa. Ráno vyrážíme na pláže, které mají připomínat Karibik.
Odpoledne se posádka vrací na loď a já, jenž jsem celé dopoledne byl na lodi abych hlídal kotvu, se mohu také vydat na břeh.
Pláže v laguně se odpoledne již zaplnili turisty, kteří přijeli výletními loděmi nebo od zaparkovaných aut sestoupili z kopce po dlouhé stezce.
I přesto má toto místo své kouzlo a stojí zato se sem podívat a užít si v létě prohřátou mělkou vodu.
Před setměním vyplouváme na noční přejezd do Rethymna.
Vítr kolem půlnoci zcela utichá a druhou část této etapy plujeme na motor. V neděli odpoledne připlouváme do mariny v Rethymnu.
Po vyvázání lodi v přístavu se všichni rozprchli do města. Já se také po vyřízení administrativy v přístavu vydávám na procházku.
Pohled na Rethymno z kopce od benátské pevnosti.
Na večeři jsme se rozhodli jít do města. Na první pokus se výběr restaurace příliš nezdařil a po dlouhém čekání, kdy některým z nás opět přišli sdělit, že obědnané jídlo nebude, a že si máme vybrat něco jiného, restauraci asertivně opouštíme. Vydáváme se uličkami dál od nábřeží. V aplikaci TripAdvisor objevuji nedaleko restauraci s dobrými referencemi, a tak jsme tam zamířili.
Druhá volba se ukázala jako správná. Nejen prostředí restaurace La Boheme, tak i personál i jídla neměla chybu.
Restaurace nabízí velmi přijemné posezení ve vnitřním traktu bez střechy či na balkóně.
V pondělí je rozchod, den pro individuální poznávání ostrova. Já se přidávám k části posádky a společně se vydáváme autem do vnitrozemí Kréty. Cestou potkávám již pěkně velké fíky na stromech.
Zvláště tento už dobře dozrál a je výborný.
Na silnici nás překvapil nápis „Slow road“, necelý kilometr přemítáme, co tím chtěli říci. Pak už je to zřejmé na první pohled.
Zastavujeme u údolí, ve kterém je na mapě označen bod jako jeskyně „Antonios cave“. A jdeme se tam podívat.
Je to spíše skalní převis než jeskyně, pod kterým se skrývá poustevna.
V dirkách ve skále jsou zasunuty stovky papírků s osobními přáními.
Zazvoním na zvon před jeskyní a silný zvuk se nese údolím do dálky. V příjemném stínu se kolem potůčku vracíme k autu.
Vnitrozemí ostrova je výrazně zelenější než jeho vyprahlé pobřeží.
Ale strom uprostřed silnice nás poněkud překvapí.
Zastavujeme ve vesnici Spili, která nám byla doporučena jako typická řecká vesnice. Kromě pohledu do místního kostela na nás nic typicky řecky nepůsobí. Místní domy zcela zanikají v souvislé linii restaurací a obchodů kolem silnice. Naopak na zkratce z Rethymna přes hory, kterou jsme přijeli, jsme projížděli typickými vesničkami, kde byl i problém se vytočít s autem, jak byly uličky úzké.
Na náměstí ve Spilli teče pitná voda z této zídkové kašny s dvacetipěti lvími hlavami. Je to ledově studená pramenitá voda. Tedy se nejedná o fontánu s cirkulací.
Nakonec přijíždíme na pláž Preveli. Respektive na parkoviště nad ní. Dolů sestupujeme křivolakou strmou cestou.
Z kaňonu vytéká říčka Megalo Potamos a vlévá se u pláže do moře. Kolem říčky rostou palmy a oleandry.
Nás samozřejmě láká právě ta říčka v kaňonu a ne další pláž.
Pláž je to známá a vyhlášená, a proto v sezóně musíme počítat s velkým množstvím lidí.
Cestou proti proudu říčky lidí postupně ubývá, až si užíváme kaňoning sami.
Jsou zde místa mělká i hluboká.
Jen by to chtělo nějaké boty do vody. Dno je velmi členité a plné balvanů, které nejsou vidět. Na boso se mi postupuje velmi pomalu.
Dokonce i vířivá lázeň s bublinkami. Namáhavá však pro svaly, abych se v proudu udržel.
Tak a odtud jsme už nikoho cizího nepotkali.
Toto místo nás nadchlo tak, že čas pokročil k večeru a my se vracíme zpět k lodi. Návštěvu pravoslavného kláštera Moni Preveli už nestihneme. Klášter býval v minulosti nejvlivnější církevní institucí na Krétě.
Nedalo mi to a při další plavbě kolem Kréty jsem se s částí posádky na toto místo vrátil, abychom mohli průchod celou soutěskou Kourtaliotis dokončit. Můžete se podívat na video.
V úterý ráno odplouváme z Rethymna a plujeme do cíle této expedice, do Heraklionu, kde se zítra vzájemně rozloučíme.
Marina v Heraklionu je plná a nenabízí volná místa. Lodě návštěvníků mohou přistát u betonového nábřeží v komerční části přístavu. Vyvázání je zde přídí na vlastní kotvě a zádí ke břehu. Nábřeží je dosti vysoké a tak výstup z lodi na pevninu a zpět po značně nakloněné lávce je adrenalinovou záležitostí. Žádné zázemí, jak bývá v marínách, zde není a ještě neustálý provoz trajektů, který způsobuje značné vlnění. Loď musí být vyvázána dost daleko od břehu, aby s vlnou neťukla zádí o beton. To ani nemluvě o přeletech startujících letadel co 10 minut.
Já sám odplouvám s lodí do maríny, kde mohu loď na krátký čas bezpečně opustit. Zde to tak nevnímám.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
9denní sebe poznávací plavba s meditacemi mezi švédskými ostrovy. Na plavbě jsme pracovali s myslí, a to s její vědomou i nevědomou částí.
První plavba na vlastní lodi. Pět týdnů na plachetnici trávíme relaxační plavbou Tyrhénským mořem z Říma až na Korsiku, kterou jsme obepluli. Navštívili jsme městečko Calvi, zavítali do korsických hor a vyzkoušeli canyoning v kaňonu Vacca ve volné přírodě s průvodcem. Skákali jsme do přírodních tůní a plavali v nich, slaňovali z vodopádů, přelézali balvany a stromy. Při našem odpočinkovém jachtění jsme navštívili i severní Sardinii.
Naše plavba začíná poměrně netradičně. Ještě než vyplujeme k legendární skále Fastnet, která je hlavním cílém naší výpravy, zjišťuji vážnou závadu na vantu, kterou řešíme v Corku. To ale nemění náš záměr a nakonec Fastnet obeplouváme za krásného slunného počasí. Dobrodružství však nekončí. U ostrova Hůrzy se setkáváme s velkými strmými vlnami. Aby překvapení nebylo málo, třináctý den nás z postele tahá pobřežní stráž. Pro klid na duši naši plavbu zakončíme prohlídkou jeskyně na dinghy. Nakonec klidnou plavbou doplujeme do Brestu.