Reportáž

Tomáš Kůdela

yachting a expedice

Menu

Sociální sítě

Reportáže

Irskem kolem Fastnetu do Brestu 2018

Autem vnitrozemím po Islandu 2018

Severním Atlantikem na Island 2018

Na plachetnici mezi norskými fjordy 2018

Plavba z Greifswaldu do Norska 2018

Plavba a kurz kolem Dánska 2017

Severním mořem na Balt 2017

Na plachetnici mezi norskými fjordy 2017

Z Německa do Norska 2017reportaz_detail.php?title=donorska2017

Rodinné putování z Brestu do Cuxhavenu 2017

Bretaň 2017

Biskaj 2017

Azory 2016

Přeplavba Atlantiku 2016

Přeplavba Almérie - Tenerife 2015

Letní plachtění 2015

Kréta offshore 2014

Prázdniny na Krétě 2014

Z Říma na Krétu 4/2014

Podzimní offshore kurz 10/2013

Léto kolem Korsiky 7-8/2013

Atlantikem na Kapverdy 12/2011 - 1/2012

Plavba na Maltu 4/2010

Gibraltar strait 5/2009

Zimní Jadran 12/2008

Sardinie 4/2008


Všechny reportáže

VIP klub

Autem vnitrozemím po Islandu:

24.6.-10.7.2018

Island je ostrov plný vodopádů a pohádkových duh, ale také ledovců, sopečných pustin, všudypřítomného silného větru a deště. My jsme se rozhodli poznat ho trochu jinak než většina turistů. Vydáváme se na týdenní výpravu převážně vnitrozemím Islandu po „F“ silnicích, které jsou nezpevněné. Jejich projetí vyžaduje auto s náhonem na všechny čtyři kola. Krajina se postupně mění od lávové kamenité cesty před písečná pole a občas se objevují duny. Na závěr cesty nás v jeden den čekalo 13 brodů. Ten poslední se nám stal málem osudným.

Partnerem akce byla společnost EXPRES MENU.

logo Expres menu

Aktuální poloha
Komentovaný bod
Bod na trase

Aktuální pozice a proplutá trasa:

Animace - start

TK yachting logo



Obsah:

Reykjavik - termální koupaliště
Jaké auto z půjčovny na offroad?
Vrak letadla na Islandu Douglas DC-3 Dakota
Vodopád Skógafoss - turistické lákadlo Islandu
Může letět dítě samo letadlem? Tomík a jeho samostatný let.
1. DEN - Zlatý trojúhelník, nejvyhlášenější atrakce Islandu
2. DEN - Čarodějné hory (Kerlingarfjöll) - obdoba Duhových hor
3-4. DEN - Oblast jezera Mývatn a Modrá Laguna
Jak je to na Islandu s kempovaním nadivoko?
5. DEN - Sopka Krafla a vodopády Dettifoss a Selfoss
6. DEN - Ledovec Vatnajökull a uvíznutí v brodě!
7. DEN - Jökulsárlón - ledovcová kráska Islandu
Rady pro cestování autem vnitrozemím Islandu

Jaké to vlastně je:

Posádka odjela a já s Martinou trávíme většinu času na lodi a pracujeme. Wifi je zde opravdu bídná, takže „jedeme“ přes mobilní data.
Reykjavik nám už po tolika dnech přijde naprosto nezajímavý. Své kouzlo si ale zachovává především navečer. I když, kdo z vás by z fotografie poznal, že nejde o den ale pozdní odpoledne?


Reykjavik - termální koupaliště

Mezi prací si čas zpříjemňujeme návštěvnou termálních koupališť. Je jich tu opravdu hodně. Nás nejvíce zaujalo thermal pool Laugardalslaug. Je od lodi poměrně daleko, 3,11 km, takže nás vždy čeká pořádná procházka. Vstup na celý den stojí 990 ISK, což je na islnadské poměry opravdu velmi směšná částka. Velice výhodné je koupit si permanentku, takže jdmeme do toho a kupujeme ji na 10 vstupů za 5 325 ISK. Její další výhodou je, že na ni můžeme jít do bazénu oba. Dokonce se dá permanentka využít i do dalších koupališť v Reykjaviku. Je třeba si však dát pozor, již neplatí na území žádného z plynule navazujících přilehlých měst.

První, co nás při vstupu na koupaliště překvapuje, je fotografie, která zdůrazňuje, jaké partie si máme před vstupem pořádně umýt a to bez plavek. A nutno říci, že Islanďané jsou v realizaci opravdu pečliví. Bohtaté dávkovače plné mýdla vám v tom budou dobrými pomocníky. Dokonce je ve sprchách obsluha, která kontroluje dodržování těchto pravidel a pravidelně čistí tento prostor.

Tento plavecký stadion v Laugardalu v Reykjavíku patří mezi největší a nás zaujal především svou širokou nabídkou. Nabízí dlouhý plavecký bazén, kde je nejchladnější voda. Ale pokud se nahřejte v „horkých hrncích“ zima vám určitě nebude. Jsou tady celkem 4, s teplotou 38°C, 40°C, 42°C, 44°C. Nechybí ani bazének s vodou o tepotě 5-8°C. Specialitou tohoto koupaliště je ještě malý bazének s mořskou vodou o teplotě 40°C. A nechybí ani parní sauna.
Super je, že se tu vyřádí i děti. Je tu brouzdaliště, několik skluzavek i super tobogán, dokonce i různé plováky, hračky a „křidélka“ pro neplavce, vše zdarma. Jediné, co zde bude Evropanovi možná chybět, je, že celý areál je otevřen. Takže pokud venku prší, fouká vítr apod. zažíváte všechny přírodní živly na vlastní kůži a neschováte se před nimi. Také tu není žádné občerstvení či místo na odpočinek. Prostě se předpokládá, že se „válíte“ v bazéncích, plavete, nahříváte v parní sauně a když toho máte dost, jdete domů. Naše průměrná návštěva tu je vždy cca 2 h, pak už jsme opravdu vymáčení.

Souřadnice plaveckého stadionu v Laugardalu v Reykjavíku

64°08'45"N,21°52'45"W



V sobotu 23.6.2018 má za námi přiletět syn Tomášek. Proto se ještě v pátek vydáváme do turist info. Rádi bychom vyrazili na nějaký adrenalinový výlet. Líbilo by se nám sjíždění divoké řeky na raftech nebo výlet na ledovec. Po zjištění cen však z tohoto záměru upouštíme. Např. výlet terénním autem na ledovec na 2-3 h stojí pro 1 os 19 500 ISK. Nabízené zážitky však neodpovídají našim představám a cena, která je za ně účtována už vůbec ne.
Nakonec se rozhodneme, že si auto z půjčovny, které máme zamluvené až za 2 dny půjčíme již teď a podíváme se k vraku letadla Douglas DC-3 Dakota.


Jaké auto z půjčovny na offroad?

Jakou půjčovnu zvolit? Auto jsme vybírali ještě v ČR. Hlavním kritériem byla cena. Po pečlivějším prostudování podmínek jednotlivých autopůjčoven jsme zjistili, že nejlevnější nabídky jsou většinou absolutně mimo veškerá pojištění. Nakonec jsme zvolili zlatou střední cestu. Vybrali jsme si Blue Car Rental a auto Suzuki Jimny 4x4. Auto mělo být 10 let staré, což nám naprosto vyhovovalo pro jízdu terénem ve vnitrozemí ostrova. Po přebukování jsme se v půjčovně dozvěděli, že od sedmi dnů je půjčení na den osmý zdarma. Auto půjčujeme na 9 dní. Necháváme se připojistit na CDW, GP, SCDW, TP a celková cena tak činní 88 000 ISK. Máme štěstí, doplatek za 1 den nám není omylem zaúčtován a tak máme jako bonus 2 dny.
Překvapení pak zažívám při podepisování smlouvy. Je mi oznámeno, že toto auto již nemají a že mi za stejnou cenu nabízí lepší auto, úplně nové Dacia Duster. Nejsem z toho zrovna nadšen, nikde žádný šrábanec a k tomu rumunské auto ke kterému nemám vůbec důvěru. Ale nedá se nic dělat. Jimny byly v půjčovně nahrazeny novými vozy.


Vrak letadla na Islandu Douglas DC-3 Dakota

Na přání Martiny se za deštivého počasí vydáme autem na jih Islandu, kde se nedaleko města Vík nachází zbytky letadla, které zde havarovalo v r. 1973. Proč? Došlo mu palivo. Letadlo letělo z USA na Island a bylo nuceno nouzově přistát na pláži Sólheimasandur. I když známe souřadnice, kde se nachází letadlo, přeci jen jsme trošku nesví, zda k němu najdeme bez potíží cestu. Jak je vidět na fotografii, tak úplně zbytečně. I za deštivého dne je tu aut plno.

Vrak letadla je od silnice č.1 vzdálen 4 km a cesta nám trvala cca 50 min. Nebyla to zrovna moc zajímavá procházka. Zabloudit se po ní nedá, je lemovaná patníky. Křídla dakoty a její ocas jsou už dávno pryč.

Interiér letadla je vybydlený. Z celkové podívané jsme byli trochu zklamaní. Očekávali jsme od toho trochu víc a méně lidí.

Souřadnice parkoviště vraku letadla

63°29'27"N,19°21'52"W


Vodopád Skógafoss - turistické lákadlo Islandu

Dalším cílem dnešního dne je vodopád Skógafoss, který má úctyhodnou výšku 62 m. Dle některých je to nejkrásnější vodopád na Islandu. No, asi si pod pojmem nejkrásnější představujeme něco jiného. Aut a autobusů je tu tolik, že chvíli hledáme místo, kde zaparkovat. Pokud chcete mít ve všední den fotku vodopádu bez lidí, budete si muset na pomoc přizvat Photoshop. Fotky na prospektech vypadaly úplně jinak a tak zklamaně odjíždíme.
Večer má přiletět Tomášek a tak chceme čas do jeho příletu využít rychlou wifi na letišti. Jedeme na loď a balíme vše potřebné.


Může letět dítě samo letadlem? Tomík a jeho samostatný let.

Už od jeho pěti let využíváme službu nedoprovázené dítě, tj. dětem, které cestují bez doprovodu dospělých některé aerolinky nabízejí možnost letět s letuškou. A jak to funguje? Je to celkem jednoduché, na letiště dítě odvede osoba, která zde vyřídí nezbytné formality a vyčká s dítětem do odletu letadla. Na palubě letadla se o dítě stará palubní personál. Po příletu letadla dítě převezme pracovník pozemního personálu a ten ho dovede až k výstupu, kde si na něj již počkáte. Samozřejmostí je i zajištění zavazadel. Celá služba v rámci Evropy od ČSA stála 65 EUR. Dokonce je o dítě postaráno i co se týká občerstvení na palubě. Nutno dodat, že je třeba si službu nedoprovázené dítě zajistit při nákupu letenky a nabízené služby se liší dle jednotlivých aerolinek (věk dítě, cena, atd.).
Vše proběhlo v pořádku a mi si Tomáška vyzvedáme před půlnocí. Přiletěl v dobré náladě, tentokrát to měl jednodušší. Angličtina totiž není zrovna jeho koníčkem, takže mluví pouze česky. Byl rád, že teď si v letadle i popovídal.


1. DEN - Zlatý trojúhelník, nejvyhlášenější atrakce Islandu

Je neděle a my se začínáme chystat na náš první den na cestách. Balíme. Po včerejší zkušenosti přidáváme ještě ramínka na sušení oblečení a také pláštěnky. Přeci jen jachtařské oblečení je super do větru a do mírného deště, ale ne do trvalého. Nakonec vyjíždíme v 13:30 h.
Vyrážíme z Reykjavíku po silnici č. 1. 40 km od něj se nachází národní park Pingvellir. Toto místo bývá často označováno jako místo zasedání nejstaršího parlamentu, ale není to tak. Nejstarší parlament Løgting vznikl kolem roku 800, a to na Faerských ostrovech. Islandský Althing byl založen až r. 930.

Toto místo má však ještě další význam. Leží na hranici Euroasijské a Severoamerické tektonické deseky. Nachází se zde zemská puplika, která se každý rok zvětšuje až o 2 cm. Každopádně místo poměrně rychle opouštíme, protože turistů je tu opravdu až až.

Nakonec se přesouváme ještě o kousek dál po silnici 36, ze které odbočujeme doleva na silnici 550, kde nás po 300 m zaujalo místo s piknikovým stolečkem a dokonce možností stanování. Toho využíváme alespoň k přípravě oběda. Turistů tu potkáváme asi 6, takže si v klidu procházíme puklinou a pozorujeme trhliny a já zde vypouštím i drona.

Asi 6 km od města Laugarvatn vidíme v dálce kouřící zem. Okamžitě odbočuji na silnici 37 a jedeme se podívat blíže. Přijíždíme k „přírodní vaně“ s horkou vodou. Martina jde okamžitě do plavek. Voda má prý něco okolo 40°C.

Kameny ve vodě jsou hodně slizké a také zde plavou řasy. To je základní rozdíl oproti koupališti. Každopádně je Martina ten den jediná, komu je v tomto deštivém počasí teplo, jak se koupelí zahřála. A já mám radost, že jsem našel přírodní hot spring.

Později zjišťujeme, že potůček, kterým přitéká horká voda do této přírodní vany je vlastně přepadem geotermálního vrtu.

Další naší zastávkou je město Geysir (100 km vzdálené od Reykjavíku). Tomášek se nejvíce těší na gejzír Strokkur, který cca každých 8-10 min vytryskne do výšky 15-30 m. Je to neuvěřitelná podíváná, od které se nemůžeme odrthnout. Nejdříve začne unikající pára vyklenovat vodu a za chvíli začne vznikat bublina plná páry. Najednou dojde k protržení kopule a tryskající voda míří k nebi. Celé to trvá pár vteřin a pak opět znovu. Koukáme pořád na další a další erupce tohoto gejzíru. Vzpomínám si, že když jsem byl na Islandu před devíti lety a viděl fotografie gejzírů, měl jsem představu, že se to tu jimi bude hemžit. A toto je vlastně ten jediný, který najdete na všech prospektech.

Kousek od Strokkuru se nachází Velký Geysir, který dříve chrlil vodu a vodní páru až do výšky 80 m. Od něj je také odvozen název gejzír, který tak dal jméno všem ostatním gejzírům. Bohužel už dnes není aktivní. Na místě jsme až kolem 21 h večer, takže ani turistů tu není tolik. Užíváme si gejzírovou oblast s vroucími prameny, bahenními jezírky a občas nějakou fumarolou. Atmosféru dotváří vůně síry.
Škoda, že již musíme jet dál a hledat místo na stanování.

Když zišťujeme, že vodopád Gulffoss je vzdálený cca 15 min jízdy, rozhodneme se tam ještě dnes zastavit. Vodopád leží na řece Hvítá a je tvořen dvojitou kaskádou. Zajímavý je právě tím, že voda padá z výšky 10 a 22 m. Opět máme deštivo, takže vodopád nebyl tak kouzelný, jako na jiných fotografiích. Ale jeho mohutnost na nás silně zapůsobí.

Už jsme značně unavení, a tak jedeme hledat místo na stanování. Pokračujeme dále po F35. Cesta je za začátku asfaltová, následně se mění ve štěrkovou. Po pár km uhybáme vlevo na F335 a stavíme stan. Začíná foukat silný vítr. K večeři si vaříme jen polévku.

Znaveni v 22:48 h uléháme. Asi za 2h nás budí velmi silný vítr. Fouká odhadem 90 km/h, stan na nás leží a my rychle balíme. Než se nám to podaří, vítr ohne 3 pruty.

Mapa a souřadnice 1. dne

národní park Pingvellir - klidné místo s piknikovým stolečkem: 64°16'56"N,21°05'28"W

přírodní hot spring: 64°14'10"N,20°31'37"W

oblast gejzírů: 64°18'42"N,20°12'11"W

vodopád Gulffoss - parkoviště: 64°19'30"N,20°07'31"W


2. DEN - Čarodějné hory (Kerlingarfjöll) - obdoba Duhových hor

Nasedáme do auta a jedeme dál. Z F35 odbočujeme doprava na F347. Je nám jasné, že stan dnešní noc už nepostavíme. Jedu až do 6 h ráno, kdy zastavuji na kraji silnice před brodem u malého vodopádu Gýgjarfoss. Na malém parkovišti tu stojí více aut, prší a brod vypadá neprůjezdně. Rozhodujeme se tu pár hodin vyspat a ráno rozhodnout, co dál.

Probouzí nás auto, které projelo kolem nás z opačné strany. To znamená, že brod je průjezdný? Je to klasické 4x4. Okamžitě startuji motor a jedeme se podívat blíže k brodu. Za chvíli kolem nás projíždí stejný model auta, jako máme my a brod projíždí! Neváhám a pomalu jedu v jeho stopách. Co šířka brodu umožňuje, snažím se jet mírně s proudem. A je to poměrně náročné. Auto nadskakuje. Nenapadlo mě pustit si stěrače, a tak mám vodu na předním skle auta, sotva vidím, kudy vyjet. Brod mohl mít 40 cm, přesně míru, která se pro horská auta již nedoporučuje. Máme to za sebou a já cítím notnou dávku adrenalinu. Přeci jen ve mě chvíli „hlodala myšlenka“, zda neskončíme ve vodopádu, do kterého brod ústí. Vše dobře dopadlo a my pokračujeme v cestě. A začíná sněžit.

Projíždíme kolem kempu a asi 3 km od něj se nachází parkoviště. Stále sněží a fouká silný vítr. Oblékáme na sebe vše, co máme. Krajinou jsme naprosto okouzleni. Zlatě zbarvené kopce zaprášené vločkami sněhu, odstíny oranžové, dýmící půda. A proč je tato půda takto zbarvena? Je to způsobeno kyselou ryolitickou lávou z dávné erupce pod ledovcem, který v pozdní době ledové formuloval tuto oblast.

Procházíme se po mazlavé jilovité půdě a pozorujeme bublající jezírka a všudypřítomnou páru. Teplota povrchu některých míst zde dosahuje až 150°C.

Kousek cesty jdeme i mezi spadlými sněhy.

Čarodějné hory nabízí i možnost několikadenního treku. Tu bychom s Tomáškem nezvládli, tak se vydáváme alespoň kousek cesty po hřebenech těchto úchvatných hor.

Plni dojmů se vracíme zpět. Chvílemi si klademe otázku, zda je vůbec léto?

Odbočujeme na F735 a po cca 2 km přijíždíme do kempu a národního parku Hveravellier, kde se nachází horké prameny vedoucí přímo do bazénků. Cena za použití parkoviště a bazénků je 500 ISK/os, s ubytováním ve stanu 1 900 ISK/os. Přijde nám to hodně, a tak jedeme místo na spaní hledat jinam.

Nakonec táboříme u F35 a vaříme obědo-večeři. Největší problém mám s rozděláním ohně. Již teď je nám jasné, že původní jídelníček není reálný. Plánovali jsme vždy 2 teplá jídla denně, jedno z nich měla být polévka. Některé dny se však vůbec nedaří rozdělat oheň a ještě ho udržet po celou dobu. A tak systém vaření neustále zdokonalujeme: používáme plechovou ohrádku, později stavíme i kamenou zídku.

Expres Menu je jasná volba. Rychlé, jednoduché jídlo bez konzervantů. I když je jeho příprava velmi rychlá, mám pěkně zmrzlé ruce.

Venku je taková zima, že jíme raději v autě.

Mapa a souřadnice 2. dne

Čarodějné hory (Kerlingarfjöll): 64°38'47"N,19°16'43"W

Hveravellier - horký bazének a kemp: 64°51'59"N,19°33'13"W


3-4. DEN - Oblast jezera Mývatn a Modrá Laguna

Třetí den je pro nás především cestovní. Ráno je mrazivé a my opouštíme hory a míříme do Mývatnu.

V průběhu odpoledne se projasnilo a až do večera jsme měli krásné počasí.

Krajina postupně začíná zelenat a objevují se i její obyvatelé.

Ikonou Islandu jsou jeho koně, kteří jsou považováni za nejčistokrevnější plemeno na světě. Dovoz koní je totiž již od r.930 zakázán. Jejich hlavní zvlášností je potravní přizpůsobivost. V dobách krutých a dlouhých zim, kdy nebyl dostatek sena, se tito koníci živili sledi. Tedy jedinou potravnou, které bylo na ostrově dost.

Spatřujeme i stromy, což je na Islandu téměř zázrak.

Podařilo se nám dojet až k jezu Mývatn.

Za dnešní den jsme ujeli 305 km. Problém ale máme s hledáním místa na stanování. Hledáme v okruhu 20 km a stále nic. Vracíme se zpět k oblasti jezera Mývatn. Zde okolo půlnoci zastavujeme vedle hlavní silnice a spíme v autě. Je to jediné místo, kde jsme nenašli cedulku se zákazem kempování a spaní v autech. Rozhodujeme se to risknout. A vyšlo to.

Mapa 3. dne

Je středa, čtvrtý den naší cesty a my ho chceme zasvětit především koupáním v Modré laguně. Na Islandu jsou vlastně dvě. Jedna je hned u letiště v Keflavíku a navšítíví ji většina turistů, kteří na Island zavítají. Prý se na toto místo ani bez rezervace nedostanete. My proto volíme Modrou Lagunu u jezera Mývatn, která se nachází pár kilometrů od osady Reykjahlíð. Vstupné je 4 700 KSK/os, děti do 13 let mají vstup zdarma. A tady to jde i bez rezervace. Ráno zde není ani moc lidí, po obědě se jejich koncentrace zvyšuje.

Dokonce si můžete nechat přinést drink či jiný nápoj až do bazénu. Tradičně volím pivo Viking.

A co je vlastně modrá laguna? Je to geotermální lázeňský areál, kde se koupeme opět v nekrytých termálních bazénech. Voda má mléčně modravou barvu. Jedná se o vyhřívanou horkou vodu přímo z podzemního vřídla. Dokonce je plná minerálů a křemičitanů a geotermálních mikroorganismů. Proto bývá tato voda také využívána k léčení kožních nemocí. Pro mnoho turistů je lákadlem i to, že se koupají asi 100 km od polárního kruhu. My oceňujeme především výhledy do krajiny a možnost pobýt dlouhodobě v jednom velkém bazénu, kde se teplota vody na některých místech mění. Samozřejmostí je zde i parní sauna, hrnec s teplotou 41°C a masážní chrlič vody.

Především Tomáškovi se odsud moc nechce, ale protože nám dnes počasí opravu přeje, jedeme se podívat k jezeru Mývatn. Jeho okolím vede krátká příjemná procházka.

V této oblasti se vyskytuje vyšší koncentrace muchniček, a tak Tomášek „svléká“ ešus z obalu a nasazuje si síťku na hlavu. Celou procházku pak byl spokojený a mohl se soustředit na své focení. To se se stalo v průběhu cesty jeho koníčkem. Občas pro něj jízda autem přeci jen byla vyčerpávající. Na svém foťáčku takto mohl zkoušet nové funkce a vše mu lépe ubíhalo.

Další místo, kam se jedeme podívat je Hverir - geotermální oblast s bahenními hrnci. Vypadá to tu podobně, jako na ostrově Sao Miguel (Azory) v oblasti Lagoa das Furnas. Hlavním rozdílem je opět větší koncentrace turistů, ale určitě stojí za návštěvu. Sirné prameny, bublající bahení jezírka a kouřící fumaroly.

Tato oblast také bývá označována jako ďáblova kuchyně Islandu. Škoda jen, že tu také nevaří nějaké tradiční jídlo. Na Azorech jsme měli cozido, na kterém jsme si báječně pochutnali.

Cestou ještě jedeme kolem jeskyně Grjótagjá, kde se nakonec rozhodnme zastavit. Voda má mít teplotu 43-46°C. Těšíme se na horkou koupel. Teplota vody se však blížší spíše k horní hranici. Mám pocit, že lezu do vařícího hrnce s bramborama. Já do vody vlezu jen do polosedu, Martina sotva nomočí nohy. Takže koupel se nekonná.

Přemýšlíme, kde se dnes vyspíme. Včerejší místo se nám nezdá vhodné a všude v okolí jezera Mývatn jsou cedule se zákazem stanování a spaním v autě. Nakonec volíme jednu z cest, která představuje zkratku do osady Reykjahlíð. Zde zastavujeme a chystáme se ke spánku. Kolem 22 h večer vedle nás zastaví auto a jsme upozorněni na to, že stojíme na soukromém pozemku. Dále chlapík vytahuje mapičku této oblasti a ukazuje nám, že je tu kempování zakázáno. Povoleno je pouze v kempech, které má v mapě vyznačeny. Volíme kemp Vogar. Cena je 1 500 ISK/os + 500 ISK za stan. Snažím se recepční přesvědčit, že budeme spát v autě. Ona se jen usměje a říká, že v podstatě je jedno, zda postavíte stan nebo ne, ale částku 500 ISK musíme zaplatit. Z auta jsme už pěkně rozlámání, takže když se na ceně nic nemění, stavíme stan. Dobrou noc.

Mapa a souřadnice 4. dne

camp Vogar: 65°37'27"N,16°55'01"W

jeskyně Grjótagjá: 65°37'35"N,16°52'58"W

Modrá laguna: 65°37'51"N,16°50'54"W

Hverir - geotermální oblast a bahenní hrnce: 65°38'34"N,16°48'19"W


Jak je to na Islandu s kempovaním nadivoko?

Po noční zkušenosti si klademe otázku, jak je to tedy s kempováním v přírodě? Již před tím jsme hledali informace a spokojili jsme se s následující odpovědí. Tábořit v přírodě je povoleno na nezemědělské půdě pouze jednu noc (ne pro více než 3 stany), pokud v blízkosti nejsou žádné kempy a pokud vlastník půdy neoznámil jinak. Po noční zkušenosti však googlíme dál. Po delší době nacházíme na islandském webu následující informace. Koncem roku 2015 díky stále vzrůstajícímu počtu návštěvníků Islandu vzešel v platnost nový zákon. Je nelegální tábořit ve stanech, přívěsech, motorových vozidlech apod. mimo kemp. Totéž platí v městských oblastech, pokud nemáte písemné povolení od majitele pozemku. Tyto pravidla se však liší pro každou islandskou samosprávu. Každopádně kempovat v přírodě se nesmí v žádném z národních parků: Þingvellir, Vatnajökull a Snæfellsjökull. Míst do seznamu, kde se nesmí kempovat však příbývá. Jednou z těchto oblastí je právě Mývatn.
Každopádně od této chvíle jsme to vždy řešili raději spaním v autě u málo frekventované silnice a vždy nám to prošlo.


5. DEN - Sopka Krafla a vodopády Dettifoss a Selfoss

Ráno se probouzíme do krásného slunečného dne. Dokonce už v 7:30 h je 10°C! Že by se na zbytek našeho cestování počasí umoudřilo? Vyrážíme směrem k sopce Krafla, která je vzdálena od Mývatnu 17 km. Již cestou sledujeme využívání geotermální energie, která se používá k pohonu turbín v elektrárně.

Úbočí sopky je protkáno potrubím a vrty.

Vulkán má nadmořskou výšku 818 m a je dominantou celé oblasti Mývatn. Procházíme se kolem kráteru Víti, který je zatopen vodou. Sopka je stále aktivní, naposledy byla činná v 80. letech minulého století.

Cestou zpět se zastavujeme u „věčné“ sprchy, která nás překvapila svou přítomností. Vytéká z ní vlažná voda, která třeba udělá radost nejednomu cestovateli.

Dále míříme k vodopádu Dettifoss, který se pyšní dalším islandským „nej“. K vodopádu je možný přístup z obou stran silnice. Parkujeme a vydáváme se na krátkou okružní procházku z parkoviště, která má délku cca 2,5 km a zavede nás k oběma vodopádům. Vodopád Dettifoss je nejmohutnější vodopád v Evropě. Jeho průtok je odhadem něco mezi 200 - 500 m3/s (průtok je závislý na roční době, v létě je vysoký díky tajícímu ledovci Dyngjujökull v severní části ledovce Vatnajökull). Šírka tohoto vodopádu je 100 m a je 45 m vysoký. Břeh ze západní strany (který volíme my) nabízí lepší výhledy na padající vodu, výhodou východního břehu je možnost dostat se až k vodě.

Vodopád je impozantní nejen vodní mlhou a tříští. My měli štěstí na hezké počasí a konečně jsme viděli dvojitou duhu, o které se tolik píše.

Méně známým bratrem vodopádu Dettifoss je vodopád Selfoss. Mnoho turistů již k němu ani nedojde, ale i přesto nás tento vodopád zaujal. Sednout si na okraj skály a dívat se na vodopád a do hlubiny pod sebou je silný zážitek.

Protože nám počasí stále přeje, využíváme toho a vaříme oběd na parkovišti. Opět z nabídky Expres Menu. Tentokrát je to naše oblíbené vepřové s mrkví.

Tomášek se také zapojil a pomáhal s přípravou.

Nasedáme do auta. Dnes už jsme viděli vše, co jsme chtěli. Ale chceme se ještě přiblížit k ledovci, ke kterému vyrazíme zítra.
Cesta začíná být zajímavá po najetí na „efkové“ silnice. F88 je velmi dlouhá štěrkovitá cesta, která se postupně mění v kamenitou. Okolí cesty je travnaté, občas nějaký keřík. Také pozorujeme mechy. Na cestě se objevují tři obtížné brody, které představují výzvu. První z nich je označen tabulkou s informací o výšce vody. Tyčka, která má tuto výšku ukazovat je však ve vodě sražená.

Proud nevypadal silný a ani tak hluboký. Takže jedeme. Projeli jsme, odhaduji jeho hloubku okolo 40 cm, tedy na hraně pro velké auto 4x4 jak praví informační tabulka. Všichni si užíváme jízdu a s napětím čekáme, co přijde dál.

V dálce pozorujeme proměny této pozoruhodné hory, která se stává jakýmsi mylníkem na naší cestě.

Po najetní na F910 dochází ke změně rázu krajiny. Vegetace se v této oblasti již nevyskytuje. Objevují se duny z lávového písku a já chvíli tápu, jak v nich řídit, abychom zde neuvízli. Místy jsou opravdu hluboké. Po pár pokusech je to jasné, chce to vyšší rychlost a já si připadám jak závodník Rallye Dakar.

Poslední úsek cesty jedeme po F902 a opět dochází ke změně. Na cestě se objevují velké balvany a já musím pečlivě volit, kudy jet. Začíná se blížit večer. Jediný kemp na cestě byl na F88 a teď již dlouhodou dobu nic. Vzhledem k nízké frekvenci vozidel na cestě se rozhodneme, že se vyspíme opět v autě. Přeci jen jsem dnes najel 225 km převážně terénem, k ledovci zbývá asi 18 km. Ale při naší rychlosti, která se s obtížností terénu snižuje, dáváme přednost odpočinku.

Mapa a souřadnice 5. dne

sopka Krafla - parkoviště: 65°43'03"N,16°45'27"W

vodopád Dettifoss a Selfoss - parkoviště: 65°48'42"N,16°24'00"W


6. DEN - Ledovec Vatnajökull a uvíznutí v brodě!

Jedno z přání Martiny na této cestě bylo stoupnout si na ledovec. Již loni jsem se ho snažil splnit v Norsku, když jsme se vydali na pěší tůru k ledovcovému splazu Bodalsbreen. Ale na dosah k ledovci jsem se dostal jen dronem. Tak doufám, že tentokrát to už vyjde.

Ráno je deštivé a my se přesouváme blíže k našemu cíli. Zastavujeme u kempu, který je vzdálený cca 2 km od ledovce Vatnajökull. Zde si děláme snídani a využíváme zázemí kempu pro doplnění vody.

Parkoviště je hned u ledovcového splazu, největšího evropského ledovce Vatnajökull. Příjemné je, že i když zde trávíme celý půlden, nejen že přestalo pršet a začalo svítit sluníčko, ale za celou dobu přijeli pouze dvě auta. Je neuvěřitelné být tak blízko obrovské masy ledu a ještě bez turistů. Tak se toto místo stává jedním z mála na Islandu, kde mohu vypustit drona. Co nás však překvapuje je, že ledovec je zaprášený od lávy, a tak si o jeho sněhově bílé barvně můžeme nechat leda tak zdát.

Pokud si uvědomíte, že pod Vatnajökullem se ukrývá jeden z nejaktivnějších a největších vulkánů na Islandu, výška adrenalinu ještě naroste.

Martině jsem tak tímto výletem mohl splnit jeden z jejích snů. Nakonec se ještě fotíme před jeskyní z které vytéká ledovcová řeka.

Jsme plni dojmů, a tak už naším jediným cílem je přibližovat se co nejvíce k lodi. Jsme na protilehlém místě, než je Reykjavík a čeká nás velmi dlouhá cesta. Cíl si dáváme poměrně vysoký, dnes opustit vnitrozemí. Sníme o spaní v kempu a o sardinkách s cibulí. Ale jak sám říkám: „Člověk míní, ale život mění.“

Postupujeme pomalu vpřed pustou krajininu a zdoláváme velké množství brodů.

Je jasné, že počet brodů na této trase se mění v závislosti na množství vody. Některé brody si předtím, než řeku přebrodíme autem, pěšky procházím. Především ty, do kterých není vidět z břehu nebo pokud vidím ostrý kámen. Pečlivě je „sonduji“ hůlkami.

Na cestě se opět objevují velké kameny. Některé z nich jsou ostré a Martina raději vystupuje z auta a odstraňuje je z cesty. Provoz zde je minimální. Na většině cest jedeme sami, popř. proti nám projede jedno či dvě vozidla za den.

A pak jsou tu místa, která vám přijdou k smíchu F910 na tři strany? Tak kudy? Beru si na pomoc Google Mapy a je to ještě veselejší. Podle něj jedu po silnici F905. V různých mapových podkladech se různí i získaná informace.

Blíží se 22 h večer a my jsme ještě velmi vzdáleni od našeho cíle. Jsem už značně unaven. Máme za sebou za dnešní den 12 brodů, některé z nich byly pro výšku podvozku auta Dacia Duster na hraně. Proud v řekách byl silný a já cítil, jak se opírá do boku auta.

A je to tady. Třináctý brod se nám stává osudným. Brod je velmi široký a já vidím, že mnoho řidičů zde hledalo cestu a ne vždy stejným způsobem. Děsí mě síla proudu, a tak se rozhoduji přejet ho po částech. Chci vždy na vyvýšince z kamenů zastavit a rozmyslet se, jak dál. Tuto strategii používali Mongolové, kteří byli v r. 2012 průvodci na naší měsíční expedici v Mongolsku.

Zde to však byla chyba. Nepočítal jsem s měkkým podložím a zahrabáváme se v bahně. Je právě 22:30 h. A velmi pravděpodobně zde do 10 h ráno žádné jiné auto nepojede. Možná ani za celý následující den. Lano v autě nemám a ani by nebylo za co ho uvázat. Nejbližší osada je vzdálena 20 km a tak jít pro pomoc zavrhuji. Tomík v této atmosféře nedokáže spát a pořád se ptá, jak nám má pomoci. S Martinou společně přemítáme nad možnostmi, jaké máme.

Další z variant, která nás napadá, je postavit před zahrabaná kola chodníček z kamenů, které tu najdeme a doufat, že na ně vyjedu. A tak asi hodinu stavíme. Výsledek je nakonec takový, že pravé přední a levé zadní kolo se zahrabalo ještě víc. Zatím nemám nápad. K večeři si dám jen jogurt a přemýšlím. Tomášek mezi tím usnul.

Bahno pod koly je prakticky tekuté a napadá mne, že vytvoříme z kamenů hráze v toku řeky. Jejich cílem je odvést část vody jinam a snížit hladinu vody pod ostrůvkem, v kterém jsme zahrabáni.

To se nakonec daří. Hladina vody poklesla o cca 10 cm. Na práci nám svítí půlnoční slunce a my paradoxně zažíváme nejkrásnější večer na Islandu.

Bahno již není tak řídké a lze je pod autem plechovými hrnečky odhrabat. Před koly vyhrabáváme hluboké nájezdy, které dláždíme opět kameny.

A tato metoda konečně zabírá. Po téměř sedmi hodinách vyjíždíme z brodu! Ještě chvíli uvažuji, zda brod neprojet dál, ale to Martina odmítá. Přeci jen nevíme, kolik brodů by nás ještě čekalo a jaké. Hlodá ve mě čertík pochybností, jestli bych brod projel, kdybych si ho předtím prošel a měl jasnou strategii. Kdo ví…

Původní cestou by nám zbývalo 48 km do kempu (šedivá čára na mapě. 6. dne). Teď jsme se museli kus vrátit a hledat jinou trasu, díky tomu nám přibylo 83 km. Noc se tedy nekoná a my jedeme dál.

Mapa a souřadnice 6. dne

rameno ledovece Vatnajökull - u hory Kverkfjöll: 64°43'26"N,16°39'20"W

uvíznutí v brodu na silnici F923: 64°55'20"N,15°32'22"W

Pokud pojedete touto oblastí, upozorňuji na zmatené značení v mapách a tím ztíženou navigaci. Čísla silnic jsou jinak uvedená na Google Mapách, na Mapách Seznamu a dokonce i v aplikaci OsmAnd, kterou využívám v mobilu. Ta byla jediná, která seděla s ukazateli na cestách.
K ledovci jsem jel ráno po silnci F902, zpět až do první křižovatky se vracíme po F902, dále odbočuji na F903 (v Google Mapách označená jako F905). Na křižovatce F903 s F910 zahybáme na východ po F910 (v Google Mapách označená jako F905). Silnice se dále mění na F907, z které odbočujeme na F923.


7. DEN - Jökulsárlón - ledovcová kráska Islandu

7. den na cestách. Kus cesty se musíme přes několik brodů vrátit. Dále volíme už jen zpevněné silnice. Jedu, dokud můžu, ale kolem 10 h začínám být unavený. Zastavuji na kraji u silnice a dáváme si čtyřhodinový spánek.

Po cestě musím ještě jednou zastavit a vyspat se na dvě hodinky, abych byl schopen řídit dál. V 19:28 přichází další zážitek. Píchli jsme kolo. Paradoxně na silnici č. 1, která tvoří hlavní silnici na Islandu.

Tomík vítá změnu. Sedět v autě ho už opravdu nebaví a jde přiložit ruku k dílu.

Čas ubýhá, a tak musíme jet až do dalšího dne. Chceme totiž navštívit ještě jedno místo a to Jökulsárlón glacier lagoon.

V 0:30 h jsme na místě. Je to nejkrásnější místo, jaké jsme kdy viděli. A ještě ke všemu ho máme celé sami pro sebe. Nejdříve se procházíme kolem jezera Jökulsárlón, které vzniklo z tající vody ledovce. Modře zářivé kry plují na jeho hladině a působí monumentálně.

Sice nemáme to štěstí, abychom viděli, jak se z čela ledovce odlamují obrovské ledovcové kry, ale vidíme odtrhávající se menší a větší části ledových ker, které po hladině pozvolna plují a směřují k moři.

Laguna má nyní rozlohu 18 km² a díky tání ledovce se plocha jezera neustále zvětšuje.

Jakmile kry roztají natolik, aby mohly řekou proplout, skončí jejich pouť po pár stech metrech v moři. Černá pláž pokryta krami působí magicky.

Pomalu přichází příliv. A my dokonce zahlédneme i plujícího tuleně.

Toto místo doporučujeme každému. Četli jsme o něm hodně a totéž o davech turistů, kteří sem míří. Jeďte se sem podívat v noci a nejlépe za odlivu, kdy máte možnost procházet se mezi ledovcovými kry po pláži.

A my jedeme dál. Po cestě si opět musím dát několik zastávek na krátký spánek.

Kolem poledne již přijíždíme k lodi. Pro jistotu ještě čistíme auto a já zjišťuji, zda je v neděli otevřen nějaký autoservis. Bohužel není. Jedu tedy vrátit auto do půjčovny. Tam mne čeká další nemilé překvapení. Cena za píchlou pneumatiku je 25 000 ISK.

Mapa a souřadnice 7. dne

laguna ledových ker Jökulsárlón: 64°02'48"N,16°10'38"W

Celkem jsme najeli 1 774 km.


Rady pro cestování autem vnitrozemím Islandu

- sledujte aktuální stav silnic na Islandu
- počítejte s tím, že můžete zažít silný vítr, který způsobí problémy nejen s jízdou, ale nedá se rozdělat oheň na vaření či vůbec postavit stan
- sledujte předpověď počasí - často se mění, a tak vás může potkat mlha, bouře, silný déšť či ve vyšších nadmořských výškách dokonce i v létě sníh
- horská silnice (označena písmenem F) - doporučuji auto 4x4 (některé úseky však lze projet i os. autem). Dejte si pozor na hluboké koleje, velké či ostré kameny, průjezdy blátem i jemným pískem. Často jsou tyto silnice otevřeny až během června, některé až v první polovině července. Kapitolou samu pro sebe jsou brody.
- brody - před každým brodem zastavte a řeku si prohlédněte. Ověřte, že tam není žádný velký či ostrý kámen. V případě pochybností (např. jeli řeka kalná) vezměte hůlky a přebroďte si řeku sami. Najděte si nájezd do brodu a také vhodný výjezd. Pak až začněte brodit autem. Řeku křižte při přejíždění mírně po proudu. Nikdy nesmíte auto postavit bokem k silnému proudu, protože může být silným proudem převráceno. Jeďte se zařazeným nejnižším rychlostním stupněm malou ale konstantní rychlostí cca 5 km/h. Brody do 20-30 cm hloubky nejsou většinou problematické. Některé jsou však poměrně hlubké uprostřed. Nikdy nepodceňujte sílu proudu, pokud voda sahá nad prahy auta a opírá se bočně do karosérie. Také mějte na paměti jak vysoko máte v autě sání vzduchu do motoru. Pozor, některé brody nemají pevná dna, a to byl právě náš případ, kdy jsme v brodu uvízli. Velké štěstí je, pokud někdo jede před vámi a vy pak vidíte cestu. Pokud je to možné, vždy je lepší jet brod ve dvou autech postupně aby jste si případně mohli vzájemně pomoci se vytáhnout lanem. A kdy je nejlepší čas na brození? Ráno bývá řeka méně hluboká než večer, protože přes den svítí slunce a praží do ledovce. V ledovcových řekách tak stoupá voda. Pokud je večer některá řeka neprůjezdná, počkejte na ráno, třeba ji projedete.
- kniha: Průvodce islandským vnitrozemím: Jan Sucharda - nám chyběla, ale věřím, že s ní bude pro vás cestovaní snadnější
- čerpací stanice - pamatujte na jejich menší množství. Především ve vnitrozemí jsou i stovky km vzdálené. Jsou samoobslužné a platí se v nich kartou.
- dále se vám budou hodit pytle na odpad (často ho není kde vyhodit) a kvalitní outdoorové nepromokavé oblečení, rukavice a využijete i pláštěnky

Zpět na začátek