Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaPlavba za vlastní individualitou 9/2023
26.7. - 11.8.2009
Pohádkové duhy nad vodopády, divoké řeky a horské ledovce, ale také
sopečné pustiny, soustavy sopek a všudypřítomný vítr a déšť, který nedává
krajině a ani cestovateli vydechnout…
Tato zajímavá vulkanicky velmi činná zem nás již delší dobu lákala. Poznávání Islandu jsme rozdělili
na dvě části.
V té první jsme postupně autem objížděli ostrov a vydávali se
na krátké treky po ostrově. Navštívili jsme puklinu mezi litosferickými deskami v
oblasti Pingvellir, vodopád Gullfoss, oblast Kerlingarfjoll či poloostrov Vatnsnes.
V zátoce Skálavík nás překvapili vyvalující se tuleni. Zastavili jsme se také u vodopádu
Dynjandi.
Druhá část představovala pěší trek vnitrozemím ostrova, který vedl v oblasti Landmannalaugar
(Duhových hor). Vydali jsme se známým, velmi náročným trekem do Porsmorku. Cestou jsme minuli
několk pomníčků turistů, kteři nedošli…
Na Islandu jsme přistáli na letišti v Keflaviku, převzali si auto z půjčovny a vyrazili na prozkoumání Islandu autem.
Puklina mezi litosferickými deskami a nejmohutnější vodopád v Evropě
Kerlingarfjoll (Čarodějné hory): kouř, pára a bublající jezírka
Vatnsnes: vhodné místo pro pozorování tuleňů
Landmannalaugar: Fascinující trek skrz Duhové hory
27.7.2009 01:11 islandského času (GMT) po přistání na letišti v Keflaviku přebíráme auto z půjčovny a přemísťujeme se na jihozápadní cíp ostrova na útes u majáku strávit ve stanu první noc na Islandu. Po krátké noci vyrážíme na první seznámení s touto zemí.
Přijíždíme do městečka Grindavik dokoupit zásoby potravin a hlavně plyn pro vařič, který jsme letecky nemohli přepravovat. Kartuše s propan-butanem je k dostání u čerpací stanice.
Dominují rybářské lodě a průmyslové budovy na zpracování ryb.
Pohled na typickou islandskou krajinu.
Přijíždíme na jihozápad Islandu, kde se nachází národní park Pingvellir. Pozorujeme zde Euroasijskou a Severoamerickou tektonickou desku, mezi kterými se nachází puklina, která se táhne napříč celým ostrovem. Místo je také zajímavé tím, že se tu nacházel jeden z nejstarších parlamentů na světě (ten nejstarší byl na Faerských ostrovech). V roce 2018 jsem měl opět možnost národní park Pingvellir navštívit a je až neuvěřitelné, jak se proměnil vzhledem k narůstajícímu počtu turistů, který od roku 2008 narostl až čtyřnásobně. Podívejte se, jak se místo proměnilo v čase. V reportáži najdete i fotografie z dronu. A také město Geysir s nejznámějším gejzírem Strokkurem, který tvoří další část Zlatého trojúhelníku.
Následuje zastávka u vodopádu Gullfoss (v překladu Zlatý vodopád) na řece Hvítá. Voda padá ve dvou stupních do hloubky 32 metrů.
Druhý den jedeme do vnitrozemí po silnici 35 a dále odbočujeme na F347, kterou se nám daří v momentálních podmínkách s určitou opatrností a citem projet i osobním autem bez náhonu 4x4 (každopádně tento způsob je jen pro velmi zkušené řidiče). Dostáváme se tak do překrásné vulkanicky činné oblasti Kerlingarfjoll.
Do oblasti Čarodějných hor jsme se také vydali v r.2018. Podívejte se, kudy vedla naše trasa. Najdete zde i další cíle naší trasy s uvedenými souřadnicemi a mapou.
Geotermální oblast je plná fumarol, sirných výparů a bublajících jezírek. Každopádně i v létě si Island žádá pořádně teplé a hlavně nepromokavé oblečení. Nám nejlépe posloužilo právě to jachtařské.
Stanujeme v lávovém poli v oblasti Kjolur.
Přijíždíme do městečka Blonduos na severním pobřeží ostrova. Konečně benzínová pumpa pro naši téměř prázdnou nádrž.
Pokračujeme jihozápadně po silnici 1 a dále silnicí 711 přímo na sever poloostrova Vatnsnes.
Na mysu Nesta potkáváme tuleně. Dlouho se vzájemně pozorujeme.
Nejsevernější část naší cesty, zátoka Skálavík.
Vodopád Dynjandi, který je 100 m vysoký a tvořený sedmi kaskádami.
Tuto noc táboříme u vodopádu v krásné zátoce Dynjandisvogur.
2.8. vracíme v Reykjavíku auto a následuící den jedeme teréním autobusem do oblasti Landmannalaugar, odkud začíná jeden z nejhezčích pěších treků na světě.
Cesta vede přes Duhové hory, jejichž obdobou jsou hory Čarodějné. I tato oblast je velmi bohatá na sopečnou činnost. Celá trasa je 55 km dlouhá.
Cesta je plná stoupání, klesání a brodů. V některých z nich voda dosahuje nad kolena a je pořádně studená. Trekové hole se tak stávají dobrým pomocníkem.
Tráva získává červený nádech a my jsme na poslední části treku.
8.8. po 5-ti dnech přicházíme do oblasti Porsmork odkud spojení s civilizací opět zajišťuje teréní autobus.
Poslední pohled na Reykjavík a 11.8.2009 brzy ráno odlet.
Při naší další návštěvě Reykjavíku nás zlákaly termální koupaliště.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Sebe poznávací plavba s meditacemi mezi švédskými ostrovy. Na plavbě jsme pracovali s myslí, a to s její vědomou i nevědomou částí. K tomu pomáhalo moře svými vlnami a některé tak vyhnalo z jejich komfortní zóny. Pluli jsme v silném větru rychlostí 9 uzlů ale také v husté mlze, kdy jsme neviděli za příď lodě a blížící se tanker jsme jen cítili díky spálené naftě.
Odpočinkový jachting s koupáním, ostrůvky a zátokami v okolí východní pobřeží Kréty. Poznáváme ostrov malomocných Spinalonga, který určitě stojí za návštěvu. Dále plachtíme k ostrovům Dragonada, Kasos, Karpatos a Koufonisi za proměnlivých poryvových větrů.
Pohodová plavba plná poznávání norské přírody a krás hluboce zaříznutých fjordů do norské pevniny. V Bergenu navštěvujeme rybí tržnici, kde je k sehnání např. i velrybí maso. Poté vyplouváme mezi ostrůvky západního pobřeží Norska do jednoho z nejkrásnějších fjordů v Norsku, do Geirangerfjordu a z paluby plachetnice pozorujeme vodopád Syv Systre (Sedm sester). Plavíme se až na ostrůvek Ona, kterým jsme naprosto okouzleni. Další naše cestování probíhá převážně po pevnině. Autobusem se necháváme vyvézt na Trollstigen (Trolí stezku) a dále vystupujeme na Trollvegen (stěnu Trollů), která představuje nejvyšší horskou stěnu v Evropě. Za tip na výlet určitě stojí i skanzen Sunmore Museum, kde jsou k vidění kopie vikinských lodí, ale i lodě současné. Norský skanzen představuje vesnici tvořenou domečky, které mají střechu pokrytu trávou. Posledním místem, které jsme pěšky navštívili byl ledovcový jazyk Bodalsbreen. Dále plujeme po úchvatných norských řídce osídlených ostrůvcích, kdy je třeba počítat s obtížnou navigací.Přečtěte si průvodce po Norsku.