30.4.- 7.5.2026
Plavba z Greifswaldu přes Kiel až do Cuxhavenu. Užili jsme si kouzelné pobřeží Baltu, navštívili jsme
národní park Josmund na Rujáně, zastavili jsme se v Dánsku a propluli jsme slavným Kielským kanálem mezi
obřími loděmi a viděli Německo z úplně jiné perspektivy – z paluby jachty.
Autor: Martina Kůdelová
Máme dva dny před cestou a konečně se mi daří balit dříve než den před odjezdem. Pak se to vždycky protáhlo až do hluboké noci.
Dnes balím alespoň oblečení. Čeká nás studený Balt, takže na hromadu házím zimní bundu a kombinézu pro Beky, a aby se neřeklo přidám i kraťasy. Plavky jsem
se rozhodla na jaře nechat doma - kdo by lezl do studeného Baltu.
Tom balí klasicky den před odjezdem a rovnou na 4 měsíce. Samozřejmě zase do hluboké noci. Jsem ráda, že jsem to letos zvládla rozdělit, protože večer cítím, jak mi roste
teplota. Uf. Aspoň se prospím v autobuse.
29.4. středa.
Ráno vycházíme se zpožděním 15 min. Naštěstí máme časovou rezervu. Doprava je ucpaná, a tak vystupjeme z MHD dříve a na Florenc docházíme pěšky.
Uf, jsme tu v čas. K lodi jedeme FlixBusem. Čeká nás 9 h jízdy až do Německa do Greifswaldu. Hned co se usadíme na svá místa, Tom zjišťuje, že má rozbitou sedačku.
Funguje pouze v poloze v pololeže, navíc při každé zatáčce do leva lehce odjede... Řidič mu na to odpoví, že to lidé rozbili a že s tím nic neudělá. Ať si sedneme
jinam, že až do Drážďaň nebude autobus plný. Má pravdu. Děláme si pohodlí. Jen v Drážďanech se vracíme zpět na místo. Děti jsou unešeny celou cestu technologiemi a
tak je necháme, ať si je užijí. Tomáš po noci plné balení většinou spí nebo třídí fotky. Na nějakou hlubokou práci to v autobuse není.
Jsme v Greifswaldu. Řidiče ani nenapadne, aby nám vyndal kufry a tak se Tomáš noří do útrob autobusu. Nechápu, proč nám neotevřou úložný prostor i z druhé strany. Teď nastává další dobrodružná část. Na místě, kde běžně stojí taxi žádné není. Uber tu nejezdí, po hledání na internetu voláme na pár čísel. Google se tentokrát úplně netrefil a nabídl nám tel. číslo na autoškolu. Asi po půl hodině se nám konečně podaří přivolat taxi a míříme k lodi, která je vyvázána na řece Ryck ve městě Greifswald v marině Yachtzentrum.
1. den - 30.4. čtvrtek.
Čeká nás poslední den přípravy na vyplutí. Ráno jdememe do nejbližšího marketu vzdáleného cca 2 km. Je krásně, takže procházka je příjemná a ceny neskutečné. Vzhledem k dálce
nakupujeme jen to nejnutnější. Já se pořád necítím úplně fit, ale protože při rodinné plavbě se nejlépe cítím v roli kuchařky, potřebuji být u toho. Čerstvá zeleninka, ovoce, dokonce
i jahody za 1/3 cenu co u nás míří do košíku. Říkám si, že snad začneme jídlo jezdit nakupovat za hranice. Ceny jsou opravdu fantastické.
Na lodi chlapi vybalují zásoby
EXPRES MENU.
To je jistota do méně pohodlných podmínek na plavbě.
Nakonec se rozhodneme naftu od čerpačky donosit v kanystrech. Tady je cena překvapivě vysoká - 2,9 EUR/l. Doufám, že je to jen marínová přirážka a dále to bude lepší.
Tomík ještě dopouští vodu a Beky mu asistuje. Je naštvaná, že jí táta nedal žádný samostatný úkol. Zlobí se, že přece už není malá holka. Tom jí musí slíbit, že teď ze začátku bude více koukat a v další marině se už zapojí aktivně.
Ve 13:38 konečně vyplouváme a uháníme po řece, abychom stihli otevření mostu ve 14:00.
Beky si plavbu užívá.
Dokonce běží na příď a začne házet pózy, abych jí vyfotila do alba.
Most Wiecker se zvedá pouze v určitých časových intervalech. Most pochází z roku 1887 a skutečně se dodnes obsluhuje ručně pomocí kliky, což je už docela rarita. Máme štěstí, stihli jsme to.
Na moři vytahujeme plachty a ve slabém bočním větru 3 Bf plujeme krátkou etapu 12 NM.
K večeru doplouváme do maríny Lubmin. Tom se tu setkává s dalšími dvěma českými jachtaři. Bere sebou i děti a já se tak mohu připojit na živé připojení na seberozvojový call s Terezkou Krčmářovou, kde jsem v jejím půlročním programu.
Martin nás upozorňuje na zčásti potopenou restauraci na lodi MS Vaterland. Příď i střední část lodi jsou pod vodou a kolem plavidla jsou rozmístěny norné stěny, aby se alespoň zabránilo úniku provozních kapalin. Restaurace je škoda, prý tam dobře vařili.
2. den - 1.5. pátek.
Večer děti přišly s tím, že se necítí na 100 % fit. A tak se rozhodujeme, že je necháme ráno dospat.
Já také ještě nejsem ok. Z Lubminu odplouváme až kolem poledne. Je jasný slunečný den, ale vládne bezvětří.
Vypadá to na plavbu na motor.
Vydatný spánek jim prospěl. Tomík k 15. narozeninám dostal od Toma hamaku, a tak jí testuje na lodi. Jak je vidět, spokojené jsou tentokrát obě děti. Balt je poměrně mělký, je důležité se vyhnout mělčinám, a tak se navigaci věnuje celou plavbu Tomáš.
Protože je Beky domškolačka, úkoly jí neminou ani na lodi. Dnes dokončuje ještě ty čarodějnické.
Po směně děti odpočívají. Jsou tak unavené, že usnou v salonu.
Večer po 32 NM přistáváme v malém přístavu v Lohme. Leží na severním pobřeží ostrova Rujána. A hlavně se sem zajíždí na kůly. To je pro nás nejnáročnější způsob. Řešíme 2 zásádní problémy. Tomáš nemá bow thruster a marina je to poměrně úzká ohledně manévrování. Navíc hloubka je jen 2,5 metru a my máme kýl 2,2 m. První pokus zajetí zádí mezi kůly se nezdaří a lehce klepneme lodí o železný kůl. Hledáme širší místo a jdeme na to znovu. Nakonec nám velmi pomohl hák na boji. Tím chytí Tomík jeden kůl a já lanem se smyčkou druhý. Uf. Ale vyhráno ještě nemáme. Tom zjišťuje, že nemá rezervu pod kormidlem a nemůže blíže k molu a ještě je záď naší lodi moc nízko oproti výšce mola. Naštěstí z jiné lodě nám běží pomoci chlapík, aby nám uvázal záďové lano. Upřímně - během dne jsme neviděli jedinou loď, která by to dala na první pokus. Některé to vzdaly úplně i s bow thrustrem.
3. den - 2.5. sobota.
Dopoledne jdeme do národního parku Jasmund, který je známý největšími křídovými útesy v Německu (UNESCO).
Cesta vede krásným bukovým lesem. Čeká nás cca 4,5 km k útesům.
Je to opravdu nádhera - vysoké buky, klid a pod nohama měkké listí. Každá rozbočka je dobře značená ukazately.
Cestou se zastavujeme na vyhlídkách.
Po Beky je to po delší době pořádná vycházka, a tak říká, že jí bolí nožičky. Když jsme konečně na místě jsme zděšení. Na místo vede autobusová linka a je tu plno turistů. Za pokladnou je přístup na vyhlídkovou plošinu Königsstuhl, s možností navštívit Nationalpark-Zentrum Königsstuhl - výstavu věnovanou vývoji přírody. My jsme ale chtěli vidět útesy a to bez davů.
Kousek dál vede cestička, která už je ale ohraničena ploty. Je zde mnohem více lidí, než jsme potkali cestou na toto místo. Fotíme kousek útesů a trochu zklamaní se vracíme zpět.
Nakonec sejdeme z cesty, Tom vytahuje nového drona a letí si útesy prohlédnout zblízka.
Cesta mimo stezku se rázem stává dobrodružnější.
Cestou zpět jdeme přes vesnici Lohme. Zaujal mě dům, který má střechu pokrytou rákosem. Ten se v zimě sklízí v mokřadech u Baltského moře. Je to skvělý přírodní izolant - v létě udržuje v domě chlad a v zimě teplo. Díky obsahu křemíku je navíc přirozeně voděodolný, pokud je střecha dostatečně strmá. Dříve se jednalo o materiál chudých, dnes je naopak symbolem luxusu - hlavně kvůli náročné údržbě.
Z výletu se vracíme v pozdním odpoledni. Dnes je krásně. Zaběhneme si dát na loď oběd, a pak vyběhneme kousek nad marinu do malé restaurace na zákusek. Dáváme si vynikající štrúdl s vanilkovou zmrzlinou. Původ má sice tahle dobrota v Rakousku, ale v Německu je velmi populární.
Po výborném zákusku se vracím na loď a Tomáš s dětmi jdou k moři. A překvapivě nejen k němu, ale i se koupat. No, asi jsem měla zabalit i ty plavky. Teplota vody byla 13°C.
Stále vládne bezvětří, takže celou dnešní etapu plujeme na motor. Hladina je jako zrcadlo a plavba je naprosto monotónní, dokud si na vodě nevšimnu kulatého předmětu. Stáčím k němu loď a vytahujeme nafukovací míč, ke kterému se o kousek dál přidává ještě jeden. Asi je na moře dofoukal vítr z pláže. Beky má z nečekaného úlovku ohromnou radost.
Z klidu nás ale brzy vyvádí jiný úkaz. Zcela nečekaně, bez pevniny na dohled, přiletělo mračno pakomárů. Kde se tu vzali? Hned jdu googlit a dozvídám
se, že vítr je vynesl vysoko do atmosféry a jamile se utišil, spadli jako mračno přímo na naši loď.
Jsou úplně všude, posedali na celou loď a
plavba je najednou dost nepříjemná. Tomík se sice ohání repelentem, ale proti takovému množství to nemá smysl. Tom trpí,
když vidí ty rozšlapané mrtvolky na palubě. Už teď je jasné, že samotná voda na tyhle fleky stačit nebude a vyčistit loď bude stát dost sil.
S Beky se v podpalubí téměř každý den věnujeme škole. Právě dokončujeme
lekci o Německu z ČT EDU.
K dispozici jsou i pracovní listy, takže rovnou procvičujeme
psaní a všechno se nám skládá do souvislostí. Loď se na zrcadlové hladině téměř nekolébá, takže se nám dobře pracuje i za plavby.
Po učení hrajeme naši oblíbenou karetní hru Krabčáci. Oficiálně je sice od 8 let, ale díky jednoduchým pravidlům ji zvládají i předškoláci.
Původně chtěl Tomáš plout rovnou do Kielu, což by znamenalo 169 NM v kuse. Nakonec se ale rozhodujeme, že přistaneme v Dánsku a odpočineme si. Do dánské maríny Gedser Lystbaadehavn se nám daří vplout ještě před setměním. Je to klidné městečko a po celém dni na motoru je to příjemná změna..
Beky při přistání aktivně pomáhá. Neustále se dožaduje úkolů na palubě a Tom ji vše postupně učí. V červnu poplujeme jen sami ve třech, bez Tomíka, takže se nám její pomoc bude hodit.
Přes noc má přijít protivítr, který by nám další postup komplikoval. Rozhodujeme se proto zůstat v Gedseru o den déle a počkat, až se vítr otočí v náš prospěch.
Přístav má na začátku pro pár lodí delších 12 m molo pro boční vyvázání, dále standardně seversky jsou zde plovoucí mola a vyvazovací kůly.
5. den - 4.5. pondělí.
Jdeme na procházku. Cestou Tomáše zaujal pohled na trajekt s Flettnerovým rotorem. A tak
ho nějakou dobu pozorujeme. Kousek od mariny je totiž terminál pro trajekty.
Vydáváme se na procházku po pláži směrem k jihu. Právě tady, kousek od maríny, se pevnina Skandinávie definitivně loučí s mořem. Beky a Tomík běhají po písku, házejí žabky, sbírají kameny a mušle. My pozorujeme obrovské trajekty, které se v pravidelných intervalech vynořují na obzoru. Gedser působí jako ospalé město. Ale jeho přístav je paradoxně jedním z nejdůležitějších dopravních uzlů mezi Skandinávií a zbytkem Evropy.
Gedser na mne v mnoha ohledech působí jako fascinující, ale zároveň melancholické místo. Občas tu projede nějaký kamión, ale jinak je tu klid. Téměř žádní lidé, málo aut. Zato téměř každý třetí dům je na prodej. A jsou to moc krásné domy. Ani tomuhle městečku se nevyhnul problém odlehlých regionů. Mladí lidé odcházejí za prací a studiem do Kodaně nebo Nykøbingu. V městečku zůstávají hlavně senioři. S tím souvisí i záninik služeb - našli jsme tu několik vetešnictví, ale třeba pekárnu nebo supermarket ne.
Zaujmou mne ale místní okna. Jsou plná různých kytek, postaviček nebo světýlek. Vychází to ze staré tradice, kdy dekorace a světla v oknech sloužily jako znamení pro námořníky vracející se z moře.
Cestou si chlapi zahrají partičku venkovních šachů. Beky si hraje na Hermionu z Harryho Pottera a obsazuje šachového koně. Právě ji s Potterem aktivně seznamujeme, protože za měsíc poplujeme v Anglii a chystáme se tam do filmových studií, kde se Harry Potter natáčel.
Tomík jako cíl naší cesty vybral Rhododendron arboret. Nebýt té ohromné cedule, tak místo přejdeme.
Ve skutečnosti je to soukromá zahrada, která byla otevřena veřejnosti.
Jedná se v podstatě o labyrint mezi květy. Zahrada je protkaná úzkými cestičkami, které tvoří skoro bludiště.
Je to opravdu oáza pro duši. Takové množství rododendronů!
Škoda, že se s místem musíme rozloučit. Tomáš chce ještě dnes vyplouvat. Po návratu na loď a studování meteorologie se nakonec rozhodne, že si chlapi dají spánek a vyplujeme se o půlnoci.
6. den - 5.5. úterý.
Pohled z kokpitu (píše Tomáš)
Je úplná tma a nevidíme ani labyrint vlnolamů přístavu. Znatelně
pomáhá silný příďový reflektor, kterým si osvětlujeme okolí. Voda je zde mělká a proto se musíme držet v plavební
dráze. Její značení nesvítí a je osazeno pouze odrazkami, které si musíme sami osvětlovat.
Po hodině
opouštíme plavební dráhu a nastavuji západní kurz. Tomík jde pokračovat ve spánku. Tak a zase pluji sólově.
Rozfoukává se příjemný boční vítr 3 Bf a já stavím plné plachty a rozjíždím loď na 7 uzlů. Vychází Měsíc a začíná
být vidět hladina a obzor. Před pátou hodinou ranní přichází krásný rozbřesk a já konečně vidím pole větrných
elektráren, které na mne před tím jen blikaly ze tmy.
Před polednem na palubu přicházejí děti a já po 11 hodinové směně zde nejsem sám. Martina dospává. Přeci jen není ještě úplně fit.
„Tyhle noční směny, o kterých Tomáš píše, jsou sice náročné, ale je to ta nejlepší škola. Pokud vás láká si to vyzkoušet na vlastní kůži a naučit se loď opravdu ovládat
– od navigace se sextantem až po nonstop plavbu na otevřeném moři – budeme rádi, když se přidáte do posádky
na přeplavbu z Azor na Madeiru (24. 8. – 6. 9. 2026).
Půjde o oceánskou přeplavbu v délce 850 mil a je to ideální šance, jak získat pořádnou jachtařskou praxi v náročnějších podmínkách.“
Společně doplouváme do Kielu, přímo do plavební komory, abychom vpluli do Nord-Ostsee-Kanal.
Výhodou je, že se zde vyvazujeme k plovoucím pontonům, které klesají a stoupají s vodou, takže nemusíme neustále přitahovat lana.
Nord-Ostsee-Kanal je dle statistik nejvytíženější umělou vodní cestou na světě - ročně jím propluje přes 30 000 plavidel. Naposledy jsme tu pluli v srpnu roku 2023, když jsme pluli z Belgie do Švédska, a to tu lodí bylo mnohem více.
Kilský kanál je jedním z míst, kde potkáváme velká plavidla z bezprostřendí blízkosti.
Postupně se u kormilad střídáme.
Na Kielském kanálu se nachází unikátní technická památka, která funguje jako „zavěšený trajekt“. Nejedná se o běžný přívoz, ale o tzv. visutý trajekt (německy Schwebefähre). Jde o nejslavnější a historicky nejvýznamnější visutý trajekt v Rendsburgu. Je zavěšený přímo pod tamním vysokým železničním mostem (Rendsburger Hochbrücke). Plošina pro auta a pěší visí na lanech z konstrukce, která se pohybuje pod hlavním mostem. Převáží cestující z jednoho břehu na druhý bez nutnosti stavět most s nájezdy nebo používat klasický plovoucí trajekt, který by blokoval lodní dopravu na kanálu. Visutý trajekt v Rendsburgu byl zprovozněn v roce 1913. Je to jeden z mála takových trajektů na světě a je symbolem města. V roce 2016 došlo ke kolizi s lodí, po které byl trajekt dlouho mimo provoz. Po rozsáhlé rekonstrukci byl však obnoven, aby sloužil jako turistická atrakce a funkční spojení pro místní.
Plavba je jako na rybníku. Kanál lemují hezké velké domky v drtivé většině s fasádami z cihel či cihlových obkladů. Ve vodě plují kachny a labutě.
K večeru, po uplutých 102 NM přistáváme v bočním rameni kanálu před plavební komorou Giselau. Je to jedno z mála míst, kde se dá zastavit v klidu a přírodě mimo ruch hlavního kanálu. Přespáváme tu do dalšího dne a já pomyslné pero předávám opět Martině.
7. den - 6.5. středa.
Dopoledne jdeme na procházku po okolí. Nemáme žádný cíl, jen se chceme projít a protáhnout nohy.
Dojdeme až k přívozu, kde se necháváme převést do nejbližší vesničky. Opět je to další ze zapadlých míst zdejšího kraje. Pozorujeme zde čápy a krávy. Hned si vzpomenu na krásný pořad Frnk z hnízda, který každoročně na jaře s Beky sledujeme. Je to takové krátké ptačí zpravodajství, kde se měsíc v kuse pozorují různá hnízda ptáků a všechno, co se v nich děje.
Ve vesnici opět nenacházíme žádný obchod.
Po projití celé vesnice se vracíme opět na loď.
V poledne vyplouváme do cíle naší cesty. Jak se blížíme ke konci kanálu v Brunsbüttel, tak se krajina mění v průmyslovou oblast. Místo domků lemují břehy rafinérie a zásobníky na pohonné hmoty.
Slunce se blíží k západu a je jasné, že do cíle dojedeme až za tmy. Není to ideální, protože další den budeme odjíždět zpět do ČR
a chceme si koupit jídlo na cesty. Proto zastavujeme
v Brunsbüttel a jdeme na nákup. Byla to skvělá volba. Přistání je tu na 4 h zdarma a obchody kousek.
Následně vyplujeme plavební komorou do Labe, kterým směřujeme do Atlantiku.
Rádi bychom do maríny v Cuxhavenu dopluli se zbytky světla, a proto k plachtám ve slabém větru přidáváme i motor. Vůči dnu letíme vpřed 10 uzlů, odlivový proud nám výrazně pomáhá. Posledních 18 NM uběhlo jako okamžik a je potřeba skasat plachty a zahnout do přístavu.
Těch pár dní uběhlo jako mžik a po 260 NM přistáváme v maríně Cuxhaven. Doplňujeme nádrž a vyvazujeme se na místě, které si Tomáš rezervoval. Ještě hledáme slavného tuleně Pepeho, který zde měl své molo. Ale už tu není. V roce 2023 zemřel přirozenou smrtí.
Tahle plavba z Greifswaldu do Cuxhavenu nám zase ukázala, že i když je jaro na Baltu drsné, stojí to za to. Jestli vás naše zápisky baví, a chtěli byste příště stát na palubě s námi, v srpnu se chystáme na Azory. Ať už vás láká deset dní toulání mezi ostrovy, nebo rovnou oceánská přeplavba na Madeiru, napište nám.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální poloha