Obsah:

První osamělá mini plavba
Rodinná plavba na Sardinii
Severní cíp Sardinie - monumentální balvany všech tvarů a velikostí
Mořská rezervace Asinara - bývalá trestanecká kolonie
Plavba na Menorku ve znamení pracovních povinností
Menorca - srážka s motorovou lodí v marině
Mallorca - ostrov přeplněný jachtaři
Cabrera - ráj Středomoří
Týden na lodi s meditacemi - Mallorca-Cabrera-Formentera
Španělská Cartagena - nádherné místo s bohatou historií

Jaké to vlastně bylo:

V sobotu 27.6.2015 se vydávám do mariny Nautilus v Římě, kde mám vyvázanou svou loď OCEAN JOURNEY.

Prvních pět dnů budu na lodi sám a poprvé také sám vypluji. Ještě v marině si vychutnávám kávu a moje nejoblíbenější sušenky Gacciolle extra Dark, které se dají koupit právě v Itálii.

První osamělá mini plavba

Cítím nádherný pocit svobody. Mohu si plout jak chci, nikdo mi do toho „nekecá“, nikdo po mně nic nechce. Sám si určuji, kdy budu jíst, co kdy budu dělat a nemusím se nikomu a ničemu podřizovat. Jsem tu jen já a loď.

V úterý 30.6. jsem se pocvičil v samostatném přistání a vyvázání bokem k tranzitnímu molu v marině Nettuno. Žádná asistence s lany se nekonala. Musel jsem přesně najet 20 cm vedle mola, reverzem zastavit loď, hodit si lana z lodi na břeh, vyskočit a rychle zafixovat příďové a záďové lano. Pak jsem v klidu ještě přidal springy. Teď se potřebuji vydat na nákupy, abych měl další dny co jíst.

V Nettunu je veliká marina, ale je hodně obsazená. Pro náhodně připlouvající lodě je zde tranzitní molo jen s několika místy.

Mám štěstí - 3 hodiny, které jsem potřeboval na vyřízení nákupu mě v marině nestály nic.

Už se těším opět za svobodou na moře. Vjezd do maríny mi pomalu mizí za zádí.

Kochám se úchvatným pohledem na otevřené moře.

Při plavbách v Řecku mi chyběl 3. ref hlavní plachty a předsevzal jsem si, že ho doplním, jak je vidět na následujících fotografiích.

U firmy specializované na šití plachet jsem nechal zde v Itálii do plachty udělat dvě kovová oka pro 3. ref. Koupil jsem potřebné kladky, stoper a lano. Vše nainstaloval a lano protáhl.

Práci kormidelníka přenechávám autopilotovi. Já pozoruji moře.

Večer ustal vítr, a tak mohu klidně kotvit poblíž pobřeží na zcela otevřeném moři. Dopřál jsem si koupel v moři a nyní osychám v posledních paprscích slunce dnešního dne.

Pozorování západů slunce mě snad nikdy neomrzí.

Rodinná plavba na Sardinii

První prázdninový den, 1.7.2015 ve středu, končí můj osamělý jachting a na loď přistupuje Martina a můj čtyřletý syn Tomáš. Ve čtvrtek ráno opouštíme marinu u Říma a s vycházejícím sluncem za zádí plujeme k Sardinii.

Moře je hladké jako zrcadlo. Panuje úplné bezvětří. Ke slovu tak nastupuje motor.

Plavbu oživují hejna delfínů, kteří se předvádějí okolo lodi. Také si na levoboku odfrkla velryba a ukázala svůj dlouhý hřbet.

Osvěžujeme se koupelí za lodí.

Uběhl den a noc a další den odpoledne po 130 uplutých námořních mílích házíme kotvu v zátoce na severním okraji Sardinie.

Severní cíp Sardinie - monumentální balvany všech tvarů a velikostí

Je teplé suché léto, přesně takové, jak předpovídá sardinské klima. Díky jihovýchodnímu větru scirocco ze Sahary a chladnějšímu severozápadnímu větru mistral bývá na jihu o cca 4°C vyšší teplota než na severu. A tak si v tomto krásném dni jdeme zaplavat a prozkoumat břeh.

Venku je krásně, a tak si večeři dopřáváme formou pikniku na balvanu.

Příprava byla jednoduchá. My chlapi máme rádi „Májku“ a tak se Martina ve volbě večeře podřizuje, protože nedá moc práce.

Další dny se postupně posouváme mezi romantickými zátokami s přírodními plážemi.

Plout v této oblasti je opravdu velmi krásné. Často jsme v zátoce sami a výstupy na pevninu jsou také úchvatné. Mění se terén, krajina, velikost balvanů…

Od lodi jezdíme s Tomíkem ve člunu k liduprázdnému pobřeží šnorchlovat a dívat se pod vodu.

Tomík nadšeně fotografuje i pod vodou.

Pod hladinou je stále co pozorovat.

Další naší zastávkou je divoké pobřeží mysu Testa - nejsevernější cíp Sardinie.

Obrovské balvany opracované erozí mají nádech různých barev. Od šedivé, žluté či světle růžové.

Žulové kameny neobvyklých tvarů nás zlákali na večerní procházku a pozorování zapadajícího slunce.

Cesta mezi balvany a jinými přírodními monumenty různých podivných tvarů dává prostor naší fantazii.

Slunce zapadlo a my se vracíme do zátoky Spinosa na zakotvenou loď.

Pokračujeme podél pobřeží Sardinie na západ. Zastavujeme ve městečku Stintino, kde získáváme povolení k plavbě do přírodní rezervace Asinara.

Na Sardinii jsme se vrátili při naší plavbě v r.2019, kdy jsme prozkoumali jižní pobřeží.

Mořská rezervace Asinara - bývalá trestanecká kolonie

Národní park zahrnuje oblast moře s ostrovem Asinara. Ostrov až do r. 1940 sloužil jako karanténní stanice s lazaratem. Procházeli jí posádky lodí, na kterých vypukly nakažlivé nemoci. Ostrov má však i něco málo společného s českou historií. Během první světové války Itálie na ostrově internovala na 20 tis. zajatců, kteří po porážce Srbska přežili děsivý pochod napříč Balkánským poloostrovem až na pobřeží Středozemního moře. Bylo mezi nimi i 3 tis. českých vojáků. 5. tisíc zajatců na ostrově zemřelo.

My se vydáváme na pěší výlet po ostrově do ruin bývalých budov.

Největší atrakcí ostrova je stádo zdivočelých oslů. Typickým obyvatelem je „asinarský bílý osel.“ Tento název dostal právě kvůli určité formě albinismu. Je poměrně maličký, jeho výška hřbetu je okolo 1 m.

Napříč ostrovem vede dávná betonová silnice, po které dnes občas projede auto s turisty, kteří preferují motorový pohyb a služby průvodce. Přesto si ostrav zachoval svůj půvab ve formě nedotčené přírody.

Celý ostrov obývají především osli ale i další zdivočelá zvířata. Z večera jsme potkali i divoké prase. Martina se ho tak lekla, že začala křičet, vylezla na nejblžší zítku a pořádně se sedřela. Já s Tomíkem jen nevěřícně zíral na prase a na to, co Marťa vyvádí.

A co dělali odsouzenci na ostrově? Pracovali na polích a starali se o dobytek. Dokonce vyráběli sýry.

Z Asinary bylo prakticky nemožné uprchnout kvůli silným mořským proudům kolem ostrova. Musel to být velmi skličující pohled, když Sardinie leží na dohled. Za celou dobu existence vězení se útěk podařil pouze dvěma odsouzencům.

V 70. letech 20. století se Asinara stala nejpřísněji střeženým vězením v celé Itálii. V komplexu budov ze železobetonu „seděli“ nejtěžší zločinci. Jednalo se o odsouzené příslušníky teroristické organizace Rudé Brigády, italské mafiány či nebezpečné kriminálníky. Věznice byla uzavřena r. 1997.

Na východě ostrova se rozkládají malebné zátoky a pláže. Milovníci flory mohou na ostrově obdivovat více než 600 druhů rostlin.

Díky zákazu rybolovu v rezervaci se to tu rybama jen hemží.

Tomík má tak o to větší motivaci potápět se kolem lodi a naučit se vydržet na nádech pod hladinou.

Plavba na Menorku ve znamení pracovních povinností

Bylo to krásné, ale je čas se posunout zase o kousek dál. Opouštíme Asinaru a plujeme na 230 mil vzdálenou Menorku. Tentokrát s větrem a na plachty. Žádný motor. Samozřejmě, že nám fouká proti a tak si pořádně zakřižujeme. Tomíkovi to však vůbec nevadí.

Jeho nejoblíbenější místo na pozorování nekonečného moře je rozhoupaná příď. Plachty máme mírně zrefované, protivítr je 22 knt.

Já u kormidla testuji novou vyvíjenou verzi navigačního programu NaviYacht 2, která eliminuje rozkmit zobrazovaného kurzu způsobeného vlnami.

Ale ani na lodi nemohu zanedbávat mé pracovní povinnosti pro svou společnost. Takto vypadá má kancelář a laboratoř.

Momentálně pracuji na vývoji elektronických systémů pro výdejní systémy pohonných hmot typové řady FDS a SDS.

Menorca - srážka s motorovou lodí v marině

Po dvou dnech a dvou nocích plavby proti větru přistáváme u východního pobřeží ostrova Menorca. Ta patří do Baleárských ostrovů.

Tomík si zase užívá koupání v této klidné zátoce ostrůvku Colom.

Čtvrtek 17.7.2015 obeplouváme mys S'Esperó, abychom vpluli do dlouhé zátoky vedoucí k největšímu městu Menorky Mahón.

2 NM plujeme zátokou k městu Mahón a hledáme místo pro přistání. V prázdninový čas jsou zde všechny mariny přeplněné a mám obavu, že místo pro nás žádné nebude.

Nakonec díky tomu, že je teprve čtvrtek v marině Mahón pro nás nalézají místo na boční vyvázání na čele pontonu.

Moji radost z místa v přístavu na chvíli přeruší leknutí. Sedím v salonu lodi, a slyším podezřele blízko vzrušené hlasy. Během další vteřiny už dupou cizí lidé po mé lodi. Za chvíli ucítím boční náraz. Vybíhám ven a nevěřícně koukám. Bokem na moji loď narazila loď motorová.

Díky pohotovosti kapitána motorové lodi nedošlo k žádným škodám. Stihl totiž na bok své lodi ještě před nárazem navázat fendry. Náraz byl ve velmi malé rychlosti, a tak jej fendry bezpečně utlumily.

A jak se to stalo? Motorová loď byla čerpat naftu u čerpací stanice, která je jen o dva pontony dál. Její posádka chtěla doplnit vodu do nádrže. Zde došlo k fatální nepozornosti. Posádka vodu natankovala do nádrže na naftu! Po vyjetí od čerpací stanice se voda s palivem dostala do motoru a ten zhasnul. Loď se zastavila a stala se neovladatelnou. Dále zkázu již zajistil boční vítr, který jejich loď dotlačil k boku mé lodě.

V sobotu letí Martina s Tomíkem na otočku zpět do ČR. Dalším možným letem se vrací sama. Mezi tím se na loď naloďují další dva členové nové posádky. Společně se vydáváme po krásách tohoto ostrova, který leží jen cca 40 km od Mallorcy. Oproti ní je Menorca mnohem méně zasažena turistem. Koupání v zátokách je naprosto úžasné a nechybí ani průzračná modrá voda.

Obeplouváme postupně Menorku severní stranou. Denní etapy jsou zakončeny kotvením v romantických zátokách s koupáním a procházkami po pevnině.

S Petrem a Janou se střídáme v hlídání lodi na kotvě a návštěvou pevniny. Je nám s nimi na palubě dobře. Vzájemně si dáváme prostor. S Martinou tak vyrážíme na procházku. Po cestě odpočívám v přístřešku.

Pozorování nedotčené přírody v paprscích slunce je jediněčný.

Ve středu 22.7. 2015 ráno opouštíme Menorku a přeplouváme ke 30 NM vzdálené Mallorce.

Mallorca - ostrov přeplněný jachtaři

Mallorca bývá označována jako španělská perla a proto v nás vzbuzuje velké naděje na přírodní krásy.

Většinu tohoto ostrova tvoří lehce zvětrávající vápenec. Proto v sobě ostrov ukrývá mnoho jeskyň. Většina z nich je však zalita sladkou nebo mořskou vodou.

Naše oblíbené procházky se na tomto ostrově stávají komplikací. Často narazíme na plot či cedule označující soukromý pozemek. Proto máme velkou radost, když se nám konečně podaří najít místo na příjemný výšlap.

Protože Petrovým přáním je plout,posouváme se dále a věnujeme se tréninku manipulace s plachtami. Fouká nám slabý zadní vítr. Pro uklidnění plachty dáváme peň.

Nakonec na čistý zadní vítr uháníme s plachtami „na motýla“.

Objevujeme další krásnou zátoku.

I přes to všechno je pro nás Mallorca jedním velkým zklamáním. Zátoky jsou plné lodí, pokud nepřiplujete včas, už zde pro vás není místo. Ani bezpečná vzdálenost pro kotvení nebývá na kotvištích dodržena. Co se týká pevniny, tak prostoru pro procházku mimo vyhraničené cesty tu také není mnoho. K turistickým rezortům náleží soukromé pláže. Na nich nechybí hlučná hudba, pizza a jiné fastfoodové jídlo. Snažili jsme se najít místo mimo tento ruch, který nevyhledáváme a často se to podařilo, přesto nám to dalo zabrat. Mallorrca je jeden z mála ostrovů, kde se necítím svobodně. O to více vzpomínám na sousední Menorcu. Určitě na ní ještě někdy popluji.

Po připlutí do mariny nás posádka opouští a my máme s Martinou několik dní na to, prozkoumat vhodná místa Baleárských ostrovů pro naši další plavbu. Tentokrát je pro nás velmi osobní. Pozvání na loď přijal náš guru Prasadam s Martinou Janků, kteří vedou semináře osobního rozvoje. Proto i následující plavební etapa bude spojena s meditacemi. A my potřebujeme najít klidnější místa, s menším výskytem osob.

Cabrera - ráj Středomoří

Ve středu 29.7.2015 připlouváme do národního přírodního parku na ostrově Cabrera. Pro plavbu v této oblasti jsem musel předem vyřídit povolení. Cabrera je součástí Baleárských ostrůvků.

Nikde zde není povoleno kotvit. Přes den je možné vyvázání na denních vyvázovacích bójích, které jsou pouze na dvou místech. Pro stání přes noc je třeba si předem rezervovat a zaplatit místo na bóji.

Ostrov skýtá nádherné výhledy a příležitost pro procházku třeba 11 km k majáku.

Užíváme si to. Většinou jsou tu samí jachtaří a nějaké výletní lodě. Přesto si ostrov zachoval svůj pannenský ráz. A k majáku, vzhledem k délce trasy se vypraví minimum lidí.

Ostrov je porostlý křovisky, stromy i keři. Kdysi byl pro svou strategickou polohu využíván piráty, kteří zde plánovali útoky na Mallorcu.

Není bez zajímavosti, že ostrůvek byl domovem pro francouzské zajatce během napoleonských válek. Nutno dodat, že velmi krutým - většina z nich zemřela hlady či na nemoci.

Ikonou místního ostrova jsou také všudypřítomné černé ještěrky. Především u majáku se to jimi hemžilo. Jsou pěkně mrštné a nedělá jim problém přeléz po lidské noze ke svému cíli.

Ve čtvrtek se vracíme z Cabrery zakotvit na jižním pobřeží Mallorky. Při manévrování na motor se navine na lodní šroub nějaký zbytek lan, patrně z rybářských sítí. Ráno se snažím provoz odřezat. Lano se však na hřídeli lodního šroubu zcela roztavilo a vznikl veliký spečený chuchvalec. Vydávám se na břeh do potápěčského centra požádat o pomoc. Bohužel všichni potápěči mají na víkend lukrativnější zakázky s turisty a odřezávání lana, byť za hodně peněz, které nabízím, je nezajímá. Prý nejdříve v pondělí.
Tím je můj program na další den určen. Kousek po kousku, na nádech, postupně odřezávám zašmodrchaná lana z lodního šroubu. Jde to velmi špatně a pomalu. Jakmile se dostanu pod loď, už mi nestačí dech, jednou říznu a musím zase nad hladinu… Po celodenním zápasu se večer, docela zmrzlý vynořím. Lano je odřezáno. Kdybych já jen tušil, co všechno může toto namotání lana na šroub způsobit pro mé další plavby!

Místo, kde kotvíme jsem tentokrát vnímal spíše pod hladinou. Martina měla lepší výhled.

Týden na lodi s meditacemi - Mallorca-Cabrera-Formentera

Prasadama považuji za svého dlouholetého učitele. To, že přijal pozvání na mou loď je pro mě velká událost. V sobotu 1.8. přijíždí se skupinou přátel.

Pro drtivou většinu to bude první plavba na plachetnici.

V neděli dopoledne vyrážíme na krátkou etapu jižním směrem kolem západního pobřeží Mallorky.

V pondělí po dopolední meditaci plujeme v příjemném větru 15 knt pod plnými plachtami k dalšímu bodu naší trasy Saint de Jordi.

Loď v typickém náklonu uhání 6 uzlů ostře proti větru.

Vyhybáme se lodím z regaty, které kříží naši trasu.

Kdo chce, zkouší si kormidlovat loď. Tentokrát posádku tvoří jen Martina, ostatní jsou spíše pasažéry a zapojují se, jak jim to vyhovuje. Každopádně vaření a další činnosti na lodi zůstávají v kompetenci celému osazenctvu lodě (mimo mě).

Po sedmi letech, co mne na mé životní cestě provází můj guru Prasadam svými vhledy na nesčetných seminářích, mohu také i já jeho chvíli učit kormidlovat loď.

Obdivuji ho, jak vše ve svém vysokém věku zvládá. Především nástup do dingy je vzhledem k jeho stáří poměrně náročná činnost. Nechá si vše ukázat, a pak už bez pomoci s plným soustředěním nastupuje. Ani vlézt do kajuty není pro něj na hýbající se lodi tak jednoduché, jako pro ostatní. Přesto, každou věc, kterou dělá, dělá v klidu. Kormidlovat loď je pro něj výzvou. A tak stojí u kormidla a nepustí tam nikoho jiného, dokud se alespoň výrazně nezlepší.

Ráno se před východem slunce připravujeme k meditaci na malinkatém neobývaném ostrůvku.

Za okamžik se objeví slunce.

Loď máme na kotvě před městečkem Saint de Jordi.

Po meditaci a snídani vyplouváme na nedaleký ostrov Cabrera, který jsme s Martinou prozkoumali. Pro naši práci na sobě bude určitě vhodný.

Hezky nám fouká vítr. Za kormidlo se dostávají i ostatní. Martina, která vede semináře společně s Prasadamem stojí za kormidlem poprvé v životě, ale přitom jí to jde naprosto samo.

Už vidíme náš dnešní cíl.

Za kormidlem je pro změnu Jitka.

Po dni stráveném v zátoce z jižní strany Cabrery, přeplouváme do severní zátoky, kde je jediné povolené místo k nočnímu vyvázání lodi. Cabreru obeplouváme západní stranou a kocháme se strmými skalisky.

Den začínáme společnou cestou ke zřícenině hradu ze 14. st.

Z hradu je krásný výhled na vnitřní zátoku ostrova Cabrera.

Ve skromném stínu jehličnanů usedáme k dalším meditacím a práci na sobě.

Protože většinu zlákalo posezení v malé hospůdce na ostrově, návštěvu majáku už nestihneme. Z Cabrery tedy vyplouváme do „Modré jeskyně“ Cova Blava na severní straně ostrova. Vždy někdo zůstane na lodi a krouží s ní a já dělám přívozníka na dingy do jeskyně.

Někteří k jeskyni plavou.

Je třeba vychytat vhodný moment, kdy tu nejsou výletní lodě s turisty, a tak se vyplatí i chvíli si počkat. Jeskyně dostala svůj název právě kvůli modrému světlu.

A z jeskyně zpět na loď.

Vyplouváme na nejdelší úsek tohoto týdne. Plujeme z Cabrery na Formenteru.

Slunce zapadá nad mořem a my stále plujeme nocí až do svítání.

Týden na lodi velmi rychle uběhl a my největší dobrodružství zažíváme při připlutí do koncového bodu naší plavby - ostrov Ibiza. Nemůžeme najít žádnou marinu, kde by mě nechali přistát. Potřebuji vysadit Prasadama s přáteli, protože jim za pár hodin odlétá letadlo. Nabízím marině peníze za celý den stání, jen abych mohl přistát u mola. Všude nás odmítají. Zkusím tedy zvolit jinou taktiku a zajet k čerpačce. Přede mnou jsou však 3 motorové lodě a je jasné, že čekat tady než natankují nemá smysl. Letadlo by bylo už dávno fuč. Nakonec se s Martinou rozhodeme pro radikální řešení. Hodíme na vodu dingy, já kroužím s lodí a Martina odváží naše přátele s jejich zavazadly na břeh. Netrvá dlouho a je na nás zavolána ochranka. Naštěstí, už jsou všichni šťastně na břehu. Ženy na břehu se na ně usmívají, vysvětlují situaci a Martina se vrací rychle k lodi. Mizíme.

Španělská Cartagena - nádherné místo s bohatou historií

Poslední naše etapa vede z Ibizy do Almérie. Cestou zastavujeme na jihozápadním pobřeží Španělska v přístavním městě Cartagena. Příjíždíme kolem rafinerie.

Zjišťujeme, že je zde i vojenská základna.

Vlastní město nás velmi přijemně překvapí. Není přeplněné turisty a má svůj charakteristický ráz.

Město vzniklo už 221 let před n. letopočtem. V době římské se Cartagena těšila velkému rozkvětu. Byla přece jedním z nejdůležitějších obranných přístavů ve Středomíří.

Cartagena je protkána řadou římských ruin. Právě k těm nejznámějším patří římské divadlo z 1. st. před n. l. Atmosféra, která je tu cítit je naprosto neskutečná.

Nad městem se tyčí starobylý hrad, z kterého se nabízí krásný výhled do kraje. My již sestupujeme dolů a pomalu se vracíme zpět do přístavu.

Naše letní plachtění končí v marině Aguadulce ve Španělsku.