Příprava na vyplutí

1. den - 6.6. sobota. Ve Falmouth už na nás čekalo jedno malé překvapení – u přístavního pontonu nebylo volné místo. Loď tak zůstala vyvázaná na kotevní bóji před přístavem. Vítr mezitím zesílil na 44 uzlů a běžná cesta z břehu na loď malým člunem se rázem změnila v mokré dobrodružství. Pro posádku jsem vyrazil ve člunu, ale v takovém větru znamená každá jízda proti vlnám spršku slané vody přímo do obličeje. Stačilo pár minut a bylo jasné, že zavazadla by po přejezdu v malém člunu dorazila na palubu kompletně promáčená. Posádka proto zvolila praktičtější řešení – místo mokré a nepohodlné plavby v dinghy využila vodní taxi. I na moři totiž často rozhodují maličkosti: nejde jen o to dostat se z bodu A do bodu B, ale udělat to bezpečně, s rozumem a bez zbytečných ztrát.

2. den - 7.6. neděle. Ráno už přineslo klidnější podmínky. Vítr během noci polevil a moře se uklidnilo natolik, že bylo možné pokračovat v přípravách na přeplavbu. Čekal nás jeden z důležitých úkolů před odjezdem – doplnit zásoby. Na palubě nás bude sedm a před námi výhled až dvacetidenní plavby, takže nákup nebyl jen běžným doplněním potravin, ale pečlivě naplánovanou logistikou. Postupně proto odvážím čtyři členy posádky na břeh ve dvou jízdách člunem. Tentokrát už je moře klidnější a posádka se může naplno pustit do úkolu, který je před námi – zajistit zásoby na dlouhou plavbu. Zatímco oni vyrážejí na nákupy, řeším logistiku přesunu všeho potřebného zpět na loď. Místo několika jízd malým člunem s těžkými taškami volím praktičtější variantu – mířím k čerpací stanici doplnit naftu a vodu s plánem, že právě během tankování naložíme všechny zásoby přímo na palubu. Jednoduché řešení, které nám ušetří čas i spoustu zbytečné manipulace. A pak přichází ještě lepší zpráva. Při čerpání se nám podaří domluvit změnu stání – místo kotevní bóje dostáváme možnost přesunout loď k přístavnímu pontonu. Po předchozím větru je to vítaná změna. Nejen kvůli pohodlí, ale hlavně kvůli bezpečnému a klidnému dokončení příprav před vyplutím.

Nejdřív se mi zdálo, že tu horu zásob co dotáhli nemůže loď pojmout, ale překvapila. Vše se po vynaloženém úsilí podařilo uskladnit

Po vynaloženém úsilí se vydáváme najíst. Je to na dlouho poslední jídlo na pevnině.

Falmouth ale není jen místem pro doplnění zásob a poslední přípravy před vyplutím. Je to také město s výraznou jachtařskou historií. Při cestě k marině připomínají slavné osobnosti zdejšího mořeplaveckého světa cedule lemující vstup do přístavu. Své místo zde mají jména jako Sir Ben Ainslie, Sir Robin Knox-Johnston nebo Dame Ellen MacArthur – jachtaři, kteří svými výkony posunuli hranice toho, co je na moři možné. Je to příjemná připomínka, že stojíme na místě, odkud vyplouvali a kam se vraceli lidé, pro které oceán nebyl jen cestou, ale skutečnou výzvou.

Zítra budou dobré povětrnostní podmínky pro vyplutí z Falmouth na plánovanou trasu k Azorským ostrovům. Přístav ve Falmouth mi také evokuje vzpomínku na Petra Ondráčka, který odtud vyplul v roce 2011 na svoji sólovou nonstop plavbu kolem světa na plachetnici Singa. Falmouth byl jeho startovní (a plánovaně i cílový) přístav celé expedice. Právě odtud se vydal na cestu kolem 40. rovnoběžky jižní šířky s cílem obeplout svět v extrémních podmínkách jižních oceánů.

3. den - 8.6. pondělí (1. den přeplavby upluto 0 NM - start). Ráno nastal okamžik, na který jsme se připravovali. Přesně podle plánu v 7:40 UTC odvazujeme loď ve Falmouth a vyrážíme na etapu, která nás má zavést až k Azorům.

Po vyplutí nastavujeme kurz jižním směrem k Biskajskému zálivu. Plujeme pod plachtami na prvním refu a loď si okamžitě bere svůj oceánský rytmus. Západní vítr, který fouká proti našemu plánovanému směru, nám ale nedovolí zamířit více na západ. Musíme si proto cestu odpracovat postupně jižnější trasou.

Rychlost lodi nás ale těší – pohybujeme se stabilně mezi 7 až 8 uzly a Delphia ukazuje, že i s omezenou plochou plachet umí v oceánských podmínkách svižně pokračovat.

Na palubě se projeví i první realita dlouhé plavby. Vítek připravil ještě před vyplutím karbanátky, které by za normálních okolností byly vítaným pokrmem. Jenže oceán má vlastní pravidla – v aktuálních podmínkách a při prvních hodinách na vlnách nemá každý na jídlo chuť.

K večeru vítr dále sílí a v poryvech dosahuje 27 uzlů. Postupně proto zmenšujeme plochu plachet – nejdříve druhý a nakonec třetí ref na obou plachtách a náročnost plavby stoupá. S přibývající tmou se ukazuje další stránka oceánské plavby. Vlnění a nepřetržitý pohyb lodi si začínají vybírat svou daň – mořská nemoc postupně vyřadí většinu posádky z běžného provozu. Z původně plánovaného rozdělení služeb se tak stává improvizace. V noci nakonec nastupuji sám za kormidlo já a nahrazuji výpadky členů posádky. Oceán nám hned v prvních hodinách připomíná, že skutečná plavba se vždy řídí hlavně podmínkami na moři, ne jen plánem na papíře.

4. den - 9.6. úterý (2. den přeplavby upluto 170 NM). Následující ráno přichází první malé vítězství. Při kontrole plavby s radostí zjišťuji, že za uplynulých 24 hodin jsme urazili 170 námořních mil – výrazně více, než s čím jsem počítal ve svém konzervativním plánu 100 mil za den.

Z pohledu navigace je to skvělá zpráva. Loď si drží výborné tempo a oceánská etapa se nám zkracuje. Jenže když se podívám po palubě, mám pocit, že stejnou radost se mnou většina posádky úplně nesdílí. Pobledlé tváře a unavené pohledy prozrazují, že moře si svou daň stále vybírá. Pro ně je první den na oceánu zatím méně o rychlosti a více o tom vydržet podmínky a srovnat se s neustálým pohybem lodi.

Odpoledne vítr slábne a moře se zklidňuje. Posádka ožívá a začíná fungovat v pravidelných směnách. Stále však plujeme proti větru, který nám nedovoluje stočit kurz více západním směrem jak bychom potřebovali.

Tak jak se zklidnilo moře, zklidnilly se i žaludky a volaji po svém naplnění. Po dlouhé době máme společné teplé jídlo a já věřím, že to tak už bude i nadále.

Loď pluje v přijemném větru 12-15 uzlů v táhlých oceánských vlnách a druhý den na oceánu pomalu končí.

Vše už standardně běží podle rozpisu hlídek. Hlídka pro každého trvá 3 hodiny a pak následuje 6 hodin na odpočinek. Na hlídce jsou spolu vždy 2 ale posunuti o 1,5 hodiny. To znamená, že se mi parťák po 1,5 hodině změní. Člen posádky nastupující na hlídku nejdříve provede zápis do lodního denníku o aktuální poloze, času, kuzzu, rychlosti a atmosférickém tlaku. Přidá své jméno, aby bylo zřejmé kdy přebral hlídku s odpovídajícími povinnostmi a zodpovědností.

V noci jsem si všiml, že nám na lodi téměř nesvítí na levoboku červené poziční světlo. Mám tedy o zábavu s opravou na rozhoupané přídi postaráno. Trochu ještě svítí, tak s opravou začnu až za světla.

5. den - 10.6. středa (3. den přeplavby upluto 340 NM). Vítá nás slunečný a jasný den. Vítr se stočil a proto nabíráme kurz požadovaným směrem ven z Biskajského zálivu. Dnes je to pohodová plavba, vítr ze předoboku ale žádné maximální stoupání. Do plachet se opírá 12 uzlů a loď pouze v mírném náklonu klidně pluje 6-7 uzlů. Je slunečný den a užíváme si nádherné plachtění nezvykle klidným Biskajským zálivem.

Jak se říká 'štěstí přeje připraveným', tak tedy připravuji plašiče kosatek. Jde o malé ultrazvukové vysílaše, které se spustí do vody a mají za úkol odehnat kosatky od lodi. Přeci jen se v dalších dnech přiblížíme do oblasti, kde dochází k útokům kosatek na malé lodi. Detailně jsem se problematice věnoval ve článku Interakce kosatek a lodí na pobřeží Atlantiku

Následně se pouštím do opravy navigačního světla. Po 9 letech provozu dosloužila LED a je nutné ji vyměnit. Podmínky jsou příznivé, nejsou velké vlny a tak práce na přídi jde poměrně snadno.

Odpoledne se k nám přidávají stáda delfínů a tak je o příjemné zpestření plavby postaráno.

Přichází večer a další den se blíží ke konci.

Vítr slábne a mění směr, měníme nastavení plachet abychom z toho vánku vytěžili co nejvíce.

Po západu slunce vítr zaniká úplně. Z meteo modelu vidím, že za 50 NM naším směrem stabilně fouká a proto rozhoduji spustit motor a do rána se posunout k větru. Tady kde jsme bude vládnout bezvětří ještě další den.

6. den - 11.6. čtvrtek (4. den přeplavby upluto 460 NM). Celou noc až do rána do 8 hodin běžel motor a podle předpokladu jsme se posunuli o 40 NM přes střed tlakové výše, která se nasunula do naší trasy a vytvořila bezvětří. Teď začíná slabý zadní vítr 9 uzlů a na celou genou se spinakrovým pněm už zase plachtíme 3,8 uzle vpřed. Vítr bude dále zesilovat a rychlost se do odpoledne zvýší. Slunce praží a cítíme jak jsme se výrazně posunuli na jih. Kromě vln z větru jdou z boku táhlé oceánské vlny a loď se zmítá ze strany na stranu. Bez spinakrového pně by gena vúbec nedržela. Zatím vládne pohoda a tak jsme si udělali všichni společnou fotku.

Dnes dost času jsem věnoval weather routingu abych vymyslel plán kudy plout následující dny. Situace není na první pohled zjevná, protože dnes v noci doplujeme ke Galicii a mysu Finistere, který je známý tím, že se u něj zesiluje vítr. Na předpovědním modelu je západně od Finistere vítr 27 uzlů avšak s poryvy 44 uzlů, který se však v sobotu stočí a vystřídá jej bezvětří. Proto plánuji trasu tak, abychom se vyhnuli místům s nejsilnějšími poryvy, ale byli dost rychlí na to stihnout vítr, který bude další dny foukat až dále na oceánu a vyhnuli se oblastem bez větru.

7. den - 12.6. pátek (5. den přeplavby upluto 588 NM). Díky motorovému posunu předchozí den jsme chytili východní vítr od Finistere a celou noc jsme hnali na zadní vítr. Přes den vítr dále zesílil a jeho síla se pohybovala v rozmezí 18 - 31 uzlů.

Vlny dobíhající pod loď ze zadu dávaly pořádně zabrat kormidelníkům, kteří dnes posílili ruce soustavným kormidlováním aby udrželi loď na kurzu. Loď sice neplula v typickém náklonu, ale převalovala se z boku na bok, jak moje žena Martina nazývá "kvedlačkou", při které se toho v lodi moc jiného dělat nedá než se držet a nebo kormidlovat.

K večeru začíná vítr slábnout ale je pořád dost silný aby naši rychlost udržel kolem 6 uzlů.

Vše se vyvíjí přesně v souladu s meteo předpovědním modelem.

8. den - 13.6. sobota (6. den přeplavby upluto 710 NM). V 2:30 za mnou přichází Olda z aktuální směny s tím, že se přední plachta plácá ze strany na stranu, co tedy s tím? Odpovídám, že s tím nic neuděláme, protože vítr rychle zeslábl, zato vlny zůstávají. Je třeba vydržet a pokračovat ve slabém vánku, který pohání naši loď 2 uzly vpřed. Dnešek je o čekání na vítr. Posun na motor zatím nedává smysl, neboť do 100 NM před námi žádný vítr není. Odpoledne se mírně rozfoukává a my nabíráme kurz k jihu, na přímé trase hrozí větší bezvětrné obasti a také přímý protivítr. Proti předpovědnímu modelu je však totálně zataženo a enrgii i přes den čerpáme z baterií protože solární panely prakticky nedodávají žádný proud. Zatažená obloha i ruší moji včerejší představu o koupání v oceánu za lodí. A tak příjemným okamžikem dne je čerstvě upečená buchta.

9. den - 14.6. neděle (7. den přeplavby upluto 852 NM). Noční vítr zesílil na 12 uzlů z pravoboku a plavba se zrychlila na 7 uzlů. Jinak je to jak plavba se zavázanýma očima, totální tma. Kolem 2. hodiny ranní se míjíme postupně se dvěmi plachetnicemi plujícími opačným směrem. Netušíme ani obrys lodi, vidíme jen její červené poziční světlo a později bílé záďové. U té první jsme si přečetli na AIS, že je stejné velikosti jako my. Ta druhá AIS neměla. Nastal však kritický nedostatek elektrické energie. Na hodinu a půl spouštíme motor pro dobíjení akumulátorů. Tak jsme s energií vydrželi do rána. Den je však také zatažený ale o něco řidší oblačností, tak alespoň výroba elektřiny stačí na spotřebu lodi. Nemusíme tedy vypnout ledničku. V poledne se oblačnost ztrácí a do večera je hezky slunečno.

Baterie se konečně zase nabíjejí a my plujeme ve slabém větru po klidné hladině.

Poslední večery byly zatažené a nebyly vidět hvězdy. Ale teď když je jasno, beru si do ruky sextant a potrénuji si stanovení naší polohy metodou interceptu ze dvou v rozdílném čase náměrů na Slunce.

10. den - 15.6. pondělí (8. den přeplavby upluto 980 NM). Noc přinesla bezvětří a prakticky jsme se na moři zastavili. To paradoxně vyřešilo i problém s nedostatkem elektrické energie tím, že jsme nastartovali motor a začali dobíjet alternátorem. Meteorologická předpověď není z pohledu větru moc optimistická. Ocitli jsme se v oblasti tlakové výše, jak ukazuje naše poloha ve 13 hodin na obrázku meteo modelu větrů.

Přibližně 50 NM na západ od nás je použitelný vítr. Tam bychom se za 12 hodinn plavby na motor mohli dostat a plachtit dále.