Azorské ostrovy: Největší chyba při návštěvě Azor

(Publikováno 11.6.2026, autor: Martina Kůdelová)

Když se řekne dovolená na Azorech, většina lidí si představí hotel, půjčené auto a jeden ostrov. A právě v tom podle nás spočívá největší chyba.
Azory totiž netvoří jeden ostrov, ale devět zcela odlišných světů roztroušených uprostřed Atlantiku. Každý z nich ma vlastní charakter, krajinu i atmosféru. Zatímco na jednom ostrově se procházíte mezi sopečnými krátery, o pár hodin plavby dál vás čekají zelené svahy poseté hortenziemi, lávové bazény nebo vinice zapsané na seznamu UNESCO.
Poprvé jsme mezi těmito ostrovy putovali na plachetnici před deseti lety. Některé jsme poznávali s posádkou, jiné s tehdy šestiletým Tomáškem. A právě tehdy jsme pochopili, že největší kouzlo Azor nespočívá jen v jednotlivých ostrovech, ale i v cestě mezi nimi.
Možná i proto se sem po letech vracíme znovu.

Na interaktivní mapě jsou označená místa, která jsem poznal. Jak pracovat s mapou je uvedeno v ovládání mapy. Pro lepší orientaci v dalším textu jsou v popisku místa očíslována a jejich čísla v dalším textu jsou uvedena v hranatých závorkách a po kliknutí na nadpis se místo zobrazí v mapě.

Proč poznávat Azory z paluby plachetnice

Mnoho návštěvníků přiletí na jeden ostrov, půjčí si auto a během týdne prozkoumá jeho nejznámější místa. Jenže tím často poznají pouze malý kousek toho, co Azory nabízejí.

Na plachetnici si svůj domov vezete s sebou. Nemusíte řešit přesuny mezi letišti, trajekty ani neustále balení kufrů. Zatímco běžný turista tráví část dovolené přesuny, pro nás je cesta na další ostrov součástí dobrodružství.

Miluji okamžik, kdy se na horizontu začne objevovat silueta nového ostrova. Nejprve vidíte jen tmavou linku nad mořem. Postupně se začnou rýsovat útesy, vesničky a hřebeny hor. Až nakonec připlouváte k místu, které ještě před několika hodinami bylo jen nejasným obrysem na obzoru.

Nejsilněji si tento pocit vybavuji při připlouvání k ostrovu Pico. Nejdříve se nad horizontem objeví jen špička nejvyšší portugalské hory. Postupně roste a roste, až ovládne celé panorama. Je to okamžik, na který se nezapomíná.

Zatímco přes den vyrážíte na horské treky, koupete se v přírodních lávových bazénech nebo objevujete zapomenuté vesničky, večer se vracíte na palubu. V přístavu utichne ruch turistů, rozsvítí se světla lodí a u večeře na palubě plánujete další den.

Právě díky plachetnici jsme během jediné cesty navštívili osm z devíti Azorských ostrovů. A každý z nich nám ukázal úplně jinou tvář Atlantiku.

Právě díky plachetnici jsme během jediné cesty navštívili osm z devíti Azorských ostrovů. A každý z nich nám ukázal úplně jinou tvář Atlantiku.

Co člověk zažije při poznávání Azorských ostrovů na plachetnici jinak?

Během jedné plavby v délce deseti dní navštívíme 4–6 ostrovů. Vzdálenosti mezi ostrovy vnímáte úplně jinak – jsou součástí cesty, ne překážkou. Počasí navíc rozhoduje o trase, a tak se občas stane, že Neptun zavelí jinak a doplujeme na ostrov, který jsme navštívit vůbec neplánovali.

Plavba se přizpůsobuje oceánu. Někdy plujeme v noci a probouzíme se u ostrova za úsvitu, jindy přes den a naši loď doprovází delfíni. Běžný turista si zaplatí whale watching, ale na plachetnici můžete velryby potkat kdykoliv a nebo také ne. Vše řídí příroda.

Pokud vás Azory lákají stejně jako nás, můžete je poznat i z paluby plachetnice. Jako člen posádky, který se podílí na plavbě a zažívá ostrovy i oceán mezi nimi.

São Jorge: ostrov, kde se zastavil čas [1]

V noci připlouváme do mariny Velas na ostrově São Jorge. Už při příjezdu působí ostrov jinak než většina míst, která jsme do té doby navštívili. Dramatický dlouhý úzký pás země vystupující z oceánu lemují strmé zelené svahy padající přímo do moře.

Ráno se rozdelujeme podle chuti a náročnosti plánovaných výletů. Já vyrážím na trek Fajã da Caldeira de Santo Cristo, který bývá považován za jeden z nejkrásnějších na Azorech.

Cesta vede mezi strmými útesy, vavřínovými lesy a osamělými osadami, které jako by odolávaly modernímu světu. Po několika kilometrech přicházíme k laguně u osady Santo Cristo. Voda láká ke koupání a okolní krajina působí tak klidně, že se nám vůbec nechce pokračovat dál.

Nejvíce nás ale zaujme samotná vesnice. Černé lávové domky, místní obyvatelé sbírající škeble a děti u vody chytající ryby. Máme pocit, že čas zde plyne úplně jinak.

Po cestě míjíme vodopád padající do průzračné tůně. Voda je ledová, ale po několika hodinách chůze odolá jen málokdo.

Právě tady si člověk znovu uvědomí, proč nás Azory tolik přitahují. Nejsou to jen výhledy, ale místa, kde se svět na chvíli zpomalí.

Pico: hora, kterou uvidíte dřív než samotný ostrov [2]

Ostrov Pico poznáte ještě dříve, než k němu doplujete. Z oceánu se totiž postupně začne zvedat silueta nejvyšší hory Portugalska.

Hora Pico měří 2 351 metrů a její vrchol se neustále mění podle počasí. Někdy je zahalený v mracích, jindy se nad ním vytvoří typická bílá čepice, kterou místní považují za předzvěst deště.

Výstup na Pico patří k nejsilnějším zážitkům celého souostroví. Jak stoupáme vzhůru, okolní krajina připomíná obří lávovou vlnu. Všude kolem se zvedají menší kužely a krátery sopek.

Samotný výstup není technicky náročný, ale poslední úsek na vrchol už prověří každého. Vítr sílí a místy je pohodlnější lézt po čtyřech. Odměnou je však výhled, na který se nezapomíná. Za dobrého počasí lze z vrcholu spatřit několik dalších ostrovů.

Při sestupu nám GPS komunikátor oznamuje uzavření vrcholu kvůli počasí. O to víc si uvědomujeme, jaké jsme měli štěstí.

Lávové vinice a nejdelší jeskyně Azor

Pico ale není jen hora. Ostrov nás překvapil i tím, jak zde lidé po staletí dokázali využít zdánlivě nehostinnou sopečnou krajinu.

Nejlépe je to vidět v okolí města Madalena, kde se nacházejí unikátní vinice zapsané na seznamu UNESCO. Réva zde roste mezi kamennými zídkami z černé lávy, které chrání rostliny před větrem i sluncem.

Když mezi těmito vinicemi procházíte, máte pocit, jako byste se ocitli na jiné planetě. Černá láva, zelené vinohrady a modrý Atlantik vytvářejí kombinaci, kterou jsme nikde jinde neviděli.

Stejně neobvyklý zážitek nás čekal pod zemí. Na ostrově se nachází Gruta das Torres, nejdelší lávová jeskyně Azor. Nevznikla působením vody jako většina jeskyní, ale proudící lávou.

Při vstupu dostáváme helmu a baterku. Žádné osvětlené chodníky ani zábradlí. Jen několik set metrů podzemních chodeb a ticho, které občas přeruší hlas průvodce. Právě díky tomu si člověk dokáže mnohem lépe představit sílu vulkánů, které celý ostrov vytvořily.

Velrybáři Pica

Ostrov Pico má i temnější, ale velmi silnou část své historie. Ještě relativně nedávno patřil mezi hlavní velrybářské oblasti Azor. Místní muži vyráželi na malých rybářských lodích a lovili velryby harpunami – práce, která byla extrémně nebezpečná a zanechala hlubokou stopu v místní kultuře.
Dnes už je velrybářství minulostí a ostrov se naopak stal jedním z nejlepších míst pro jejich pozorování. O historii velrybářů vypráví také Museu dos Baleeiros, které stojí za zastavení, pokud chcete pochopit, jak silně byl život na ostrově spojený s oceánem.

São Miguel: termály, čajové plantáže a vůně síry [3]

Po klidnějších ostrovech nás São Miguel překvapil hned po připlutí. Najednou bylo všude více lidí, větší města a rušnější atmosféra. Přesto právě zde najdete některá z nejzajímavějších míst celého souostroví.

Nejsilnější dojem na nás udělalo městečko Furnas. Už z dálky je vidět pára stoupající ze země a ve vzduchu je cítit síra. Krajina zde doslova připomíná místo, kde sopka ještě úplně neusnula.

V okolí fumarol místní připravují tradiční pokrm Cozido das Furnas. Hrnec plný masa, zeleniny a klobás se na několik hodin uloží do země, kde ho pomalu vaří geotermální energie. Je zvláštní sledovat, jak se mezi oblaky páry připravuje oběd stejným způsobem jako před mnoha generacemi.

Po dnech strávených na moři jsme ocenili i místní termální prameny. Koupání v teplé minerální vodě obklopené tropickou vegetací bylo příjemnou změnou po chladnějším Atlantiku.

Čajové plantáže uprostřed oceánu

Jen málokdo by čekal, že uprostřed Atlantiku najde čajové plantáže. Přesto právě São Miguel ukrývá jediné dvě komerční čajové plantáže v Evropě.

Řádky čajovníků se táhnou po svazích nad oceánem a vytvářejí krajinu, která připomíná spíše Asii než Portugalsko. Při návštěvě plantáže Chá Gorreana jsme mohli nahlédnout i do výroby a ochutnat místní čaj, který se zde vyrábí už po generace.

Sete Cidades: pohled, na který se nezapomíná

K místům, která si většina návštěvníků spojí se São Miguelem, patří bezpochyby Sete Cidades.

Z vyhlídky Vista do Rei se otevírá pohled na obrovský sopečný kráter, v jehož nitru leží dvě jezera – jedno modré a druhé zelené. Za proměnlivého azorského počasí se krajina během několika minut mění ze sluncem zalitého panorámatu do tajemné mlhy.

K místům, na která dodnes vzpomínáme, patří opuštěný hotel Monte Palace. Luxusní hotel vyrostl koncem 80. let nad kráterem Sete Cidades s ambicí přilákat na ostrov více turistů. Jenže předběhl svou dobu. Po několika letech provozu zůstal opuštěný a postupně ho pohltila vlhkost, vítr a mlha. Když jsme Azory navštívili poprvé, bylo možné projít jeho suterén a stopunout si na místa, kde kdysi jezdil výtah. Teď už jsou tato místa zazděná. Hotel je označen cedulí zákaz vstupu, ale i přesto se lze dostat dovnitř, procházet se jeho chodbami a z balkónků pozorovat jedno z nejkrásnějších panoramat celého souostroví.

Slunečné odpoledne jsme strávili v Termas da Ferraria. Je to místo, kde se oceán potkává s horkým pramenem, působí na první pohled idylicky, ale ve skutečnosti má i svou divočejší stránku.

Ve vodě jsou natažená lana, kterých se člověk musí držet – příliv a vlny tu dokážou být silné a nevyzpytatelné. Horká voda vyvěrá jen při odlivu, zatímco pár metrů vedle je oceán studený.

Nakonec se koupal jen manžel, zatímco já s Tomáškem jsme se usadili na břehu a máčely nohy, které nám okusovaly malé rybičky.

Nejde o klasickou dovolenou. Spíš o způsob, jak ostrovy opravdu zažít – držet v ruce kormidlo a vést loď k jejímu cíli, nastavovat plachty a jako dobyvatel doplout na ostrov. A hlavně – člověk přestává být jen pozorovatelem. Stává se součástí dění.

A který ostrov je nekrásnější?

V prvním díle jsme navštívili zelený Flores s jezery a vodopády, Terceiru s jejími tradicemi a slavnostmi s býky nebo Faial s barevným přístavem Horta a sopečnou krajinou Capelinhos. Ani po návštěvě všech těchto ostrovů bychom ale nedokázali vybrat ten nejkrásnější. Každý ostrov je jiný. Jeden vás okouzlí horami, druhý termálními prameny, třetí divokou přírodou nebo životem místních lidí. A právě v tom je jejich jedinečnost.

Za život jsme navštívili mnoho krásných míst. Jen na některá z nich se ale člověk touží vrátit. Azory jsou pro nás jedním z nich. Po deseti letech se sem vracíme znovu. Tentokrát chceme jejich krásu ukázat i naší šestileté dceři. Na Azorech totiž není cílem pouze navštívit jednotlivé ostrovy. Stejně silným zážitkem je cesta mezi nimi.

Pokud byste je chtěli poznat podobným způsobem jako my, můžete se k nám na některé z plaveb přidat:

• 16. 7. – 30. 7. 2026 poznávací plavba Azory (na palubě bude i naše šestiletá dcera, děti jsou vítány, poslední 2 místa)
• 13. 8. – 22. 8. 2026 expediční plavba Azory (bez dětí)