Jaké to bylo

V sobotu 10.8. v 16 hodin očekávám příchod posádky k lodi v přístavu Grilstad marina, což je nově vznikající čtvrť Trondheimu. Loď mám vyvázanou u návštěvnického pontonu. Je to ponton přímo naproti kavárně FLIPPER KAFE s výhledem na moře a marínu. Podává se zde vše od salátů po burgery a lahodné krevetové sendviče, které si můžete vychutnat uvnitř i na venkovní terase.

Je neděle, na moři fouká vítr 8 až 9 Bf přímo proti našemu potřebnému kurzu a prší. Za těchto podmínek nemá smysl vyplouvat a my čekáme až se vítr zklidní. Zařadili jsme prohlídku Trondheimu. Z maríny jedeme autobusem č. 20 do centra Trondheimu (dříve Nidaros), třetího největšího norského města.

Jdeme se podívat na Nidaroský dóm (norsky Nidarosdomen), který je nejmohutnější středověké architektonické dílo v celém Norsku. Se svými 102 metry délky a 50 metry šíře je to největší gotický chrám ve Skandinávii. Dějiny stavby korunovačního dómu norských králů jsou velmi rozmanité a trvají bezmála celé tisíciletí.

Celá veliká skupina skulptur v průčelí chrámu je jakousi přehlídkou osobností křesťanské víry. Od Adama a Evy přes starozákonní proroky až po archanděly a světce, včetně Panny Marie s dítětem a zobrazení Krista při jeho nanebevstoupení – všechny tyto důležité osobnosti z bible i svatí z legend našli zde své místo.

Procházíme po starém padacím mostu Bybrua z roku 1681, po němž kdysi býval jediný přístup k městu. Dvě zdobené dřevěné brány při vstupu na most jsou jedním ze symbolů Trondheimu. Říká se jim Lykkens portal (Brána štěstí) podle písně zpěváka a skladatele Kristiana Oskara Hoddø, kterou složil v roce 1940.

Z mostu je dobrý výhled na zbytky skladištní čtvrti Bakklandet na řece Nidelvě, kterou tvořily domy stojící na pilotách, dnes restaurované značnými finančními náklady, jenž se staly chráněnými památkami. Jejich historie sahá až do 17. století, kdy domy sloužily jako překladiště zboží z lodí připlouvajících do přístavu a jako ubytování obchodníků a dělníků.

Procházíme netradičně vyzdobenou ulicí, která ladí s atmosférou dnešního deštivého dne.

Dostáváme se do moderní části města.

V pondělí je po bouři a my vyplouváme. Bouři však vystřídalo bezvětří a plachty nemá smysl vytahovat.

Den zpestřilo početné stádo kulohlavců proplouvajících fjordem.

Čeká nás 130 NM plavby na ostrov Ona. Musíme pospíchat, protože předpověď pro nás nevypadá na další dny příznivě. Od středy se opět dostaví silný protivítr a na pátek se objevila i bouře 10 Bf. To bychom se včas do cíle taky nemuseli dostat. Tak není prostor chytat plachtami závany větru a kromě asi 3 hodin, kdy byl použitelný zadní vítr a my pluli 4 uzly, používáme motor.

V úterý odpoledne doplouváme na ostrov Ona, který je pro mne jedním z oblíbených ostrůvků norského pobřeží.

Posádka se vydává na průzkum ostrova vnímat zdejší specificky klidnou atmosféru. Já sám jsem zde již potřetí. Naposledy jsem se zde zastavil letos na jaře při plavbě norskými fjordy do Trondheimu.

Ve středu opouštíme ostrov Ona za větrného dne, kdy již od noci fouká jihozápadní fítr 25 knt. Konečně taky to můžeme pořádně rozjet na plachty. Plujeme k pevnině do fjordu. V pátek totiž bude ideální den, co se počasí týká, na pěší trek na Stěnu trolů. Potřebujeme proto včad doplout do Andalsnes.

Tak jak zaplouváme do fjordu, tak i vítr slábne. Na noc přistáváme v zátoce na ostrově Veoya s výhledem na kostel a pasoucí se ovce. Spouštíme kotvu a zůstáváme do rána.

Ve čtvrtek pokračujeme do Andalsnes odkud chceme podle původního plánu výpravy realizovat trek na Stěnu trolů tak jak jsem jej realizoval v roce 2017. Bohužel na Internetu jsme narazili na informaci, že začátkem léta došlo k sesuvu půdy u příjezdové silnice Trollstigen (Trolí stezka) a ta byla proto uzavřena. Rozhodli jsme se proto realizovat trek na protějším hřebeni, odkud na Stěnu trolů přes údolí uvidíme. Trek začíná přímo v Andalsnes a nepotřebujeme jet k nástupu na trasu autobusem. Můžeme se však svézt lanovkou a ušetřit si prvních 700 m převýšení.

Stanice lanovky je přímo pár kroků od naší lodě. Jdeme se ještě dnes podívat kdy lanovka jezdí. Dost nás překvapuje, že první jízda začíná až ve 12 hodin a dále každých 30 minut až do 22 hodin. Cena za osobu se zpáteční cestou je 550 NOK.

Páteční dopoledne, než začne jezdit lanovka, využíváme k rybolovu. Vzpomínám, jak jsem zde byl lovit ryby na zaplaceném výletu na ryby v roce 2010 s Johnem Kofoedem. V infocentru vidím, že John stále pořádá 3 hodinové výlety na ryby. Zkoušíme ho kontaktovat a dozvídáme se, že je na následující dny plně obsazen. Dává nám však radu kde ryby chytá a že si tam můžeme zaplout sami. Sedáme do člunu a jedeme lovit.

Na udaném místě vidíme i Johnovu loď se šesti klienty lovícími ryby. Zastavujeme poblíž a za chvíli vytahuji tresku.

Také vytahujeme makrely a najednou cítím v rukách silný záběr. Bohužel můj lehký skládací prut sílu nevydržel a zlomil se, ryba unikla. Pohled na hodinky říká, že se musíme už vrátit na loď abychom stihli první lanovku. V tom okamžiku také Tomáš má silný záběr a vytahuje 8kg těžkou tresku. Tak a máme ryby pro celou posádku na dvě jídla.

Lanovkou pohodlně stoupáme na začátek naší 11 km dlouhé trasy, Møre og Romsdal, obecně považovánou za náročnou trasu.

Tůra je kamenitá, místy velmi exponovaná a v srpnu už bez sněhu.

Trasa vede po ostrém hřebenu ze kterého jsou fantastické výhledy na Trollstigen, ledovce, Trollvegen a množství dalších vrcholů.

V pozadí za mnou na pravé straně údolí je vidět Stěna trolů.

Pro mne je tato cesta zábavnější než cesta na Stěnu trolů díky víc exponovaným úsekům.

Trasu jsme pojali jako okruh a pro návrat sestupujeme do údolí. Odtud znovu stoupáme a je nutné překročit hřeben a sestoupit do dalšího údolí a za ním vystoupat na další hřeben. A tak se ve 21 hodin dostáváme po ujití 11 km a celkově nastoupaných 1600 m k horní stanici lanovky, kde si dáváme zasloužené pivo.