Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaJachtařský kurz Bretaň a Normanské ostrovy 3/2017
14.6.-30.7.2019
Letní etapy ve Středozemním moři. Nejdříve ze španělské Cartageny na Mallorku a dále na Menorku.
Další etapou na Sardinii a nakonec na Maltu. Plavby se zastávkami na koupání v zátokách a s výstupy
na pláže a pevninu.
Naše plachtění začalo ve španělské Cartageně. Dopluli jsme na ostrov Formentera a pokračovali na Cabreru.
Na Mallorce se změnila posádka a plujeme na Menorku. Z Menorky s další posádkou doplouváme na Sardinii do Cagliari. Nakonec
přesouvám loď na Maltu odkud začne v srpnu přeplavba do Řecka.
Partnerem akce byla společnost EXPRES MENU.
V pátek 14.6. odpoledne jsme zajistili nákup potravin a šli se projít po městě Cartagena, které leží na jihu Španělska.
Město je plné památek a opravdu nádherných historických budov s úzkými uličkami.
Sobotní dopoledne padlo na přípravu lodě - umytí paluby, kontrolu motoru, vybalení plachet z ochranných obalů a řadu dalších drobností. Jsme kompletní - zleva Martina, Já, Tomík, Veronika a Ondra.
Po načerpání španělské atmosféry v Cartageně jsme se v sobotu odpoledne odvázali z mariny a vyrazili směr ostrov Formentera.
Začátek plavby bylo bezvětří, tak jsme se k cíli přibližovali na motor a chytali jsme poslední paprsky zapadajícího sluníčka. Noc byla klidná, jasná, ale cestu nám neustále křižovaly nákladní lodě, které nás velmi těsně míjely.
Za rozbřesku se rozfoukalo, tudíž jsme celou neděli mohli plout pouze na vítr - bohužel foukal přesně proti nám, proto jsme k cíli museli křižovat. Když už nám po třetím obratu začal kurz konečně vycházet na cíl, v naší plavební dráze se objevil nehybný tanker. Motory mu neběžely, žádná kotva nebyla spuštěná, jen nehnutě a opuštěně stál uprostřed moře. Když už jsme se k jeho boku přiblížili nebezpečně blízko a pochopili jsme, že opravdu nepluje, přehodili jsme genu a za jeho zádí jsme se opět vrátili na náš kurz. Západ slunce nám zpestřili delfíni, kteří se předháněli loď, a pak už nás čekala jen část noční plavby. Vítr po půlnoci ulehl a my kolem čtvrté hodiny ranní dorazili do zátoky Cala Saona, kde celá posádka padla do kajut k zaslouženému odpočinku.
Procitli jsme až téměř v poledne v prosluněné zátoce. O rychlý oběd se nám tradičně na palubě postaralo Expres menu výbornými kuřecími křídly na medu.
Odpoledne se vydáváme na břeh na procházku po útesech.
Z útesu natáčíme časosběrný záznam zapadajícího slunce.
Jenže jak slunce zapadá, tak přestává hřát a my sebou nemáme další vrstvu na oblečení. Na loď se vracíme potmě a pořádně vymrzlí.
V úterý odpoledne opouštíme ostrov Formentera, abychom se vydali na další etapu dlouhou 74 NM (137 km) k ostrůvku Cabrera.
Máme ideální boční vítr do 15 uzlů a loď uhání na hladkém moři rychlostí až 7 uzlů.
Dnešní noc bude celkem obvyklá - zase za plavby a střídání se u kormidla.
Ideální vítr nám vydržel krátce za půlnoc. Zavládlo bezvětří a zbytek etapy dojíždíme na motor.
K ostrovu Cabrera připlouváme ve středu 19.6. už v 11 hodin dopoledne. Pro mne s Martinou je to známý ostrov, na kterém jsme byli už v roce 2015, jak popisujeme v tehdejší reportáži.
Nejdříve jsme zamířili do jihovýchodní zátoky, kde zůstáváme celé odpoledne. Konečně se někteří z nás odážili vlézt do vody si zaplavat. Teplotu vody jsme pozorovali od našeho vyplutí, kdy začínala na 19°C. Dnes dosáhla už 22°C. Navečer obeplouváme ostrov na západní stranu. Přesouváme se tak do vnitřní zátoky ostrova, kde pro dnešní noc máme rezervované stání na bóji.
Po vyvázáni na bóji ještě vyráží Verča s Ondrou na výlet k majáku na jižní straně ostrova. Procházka je to vydatná, asi tak celkem 11 km. Vydali se tam také pro fotografování západu slunce.
Vrací se však s nepořízenou, cesta je ve své závěrečné části k majáku uzavřena až do roku 2021, jak praví informační tabulka. Pokračovat k majáku lze pouze s placeným průvodcem. Oproti roku 2015, kdy jsme na maják došli, jsou to z našeho pohledu jen samá zhoršení.
Druhý den se vydáváme na kopec nad zátokou ke hradu.
Do hradu vcházíme po úzkém točitém schodišti a vystupujeme vzhůru. I zde proti roku 2015 na nás čekají změny ve smyslu omezení přístupu na vrchol hradeb. Výhledy jsou možné směrem do zátoky. Přístup k výhledům na sever je však uzavřen.
Ve čtvrtek odpoledne Cabreru opouštíme a plujeme ke břehům Mallorky.
Fouká jen nepatrný vítr, který po hodině zcela ustává a krátkou etapu dokončujeme hnáni motorem.
Večer házíme kotvu před Sant Jordi na rozlehlém kotvišti, které je téměř zaplněno loděmi. Člunem
se vydáváme do nejbližšího obchodu abychom doplnili zásoby. Zůstáváme zde přes noc. Někteří z nás
se však moc nevyspali, protože lodí zmítaly vlny. Kotviště je otevřené na jih a západ, odkud foukal vítr.
A tak hned ráno odplouváme hledat přijemnější místo k relaxaci.
A našli jsme. Po pár hodinách plavby kolem pobřeží Mallorky směrem na východ přistáváme na kotvě
v romanticky působící zátoce Calo des Moro a jsme tu jediná kotvící loď.
Zůstáváme tu další dva dny v relaxačním módu. Je tu relativní klid, který jen narušil plavec, který zcela neočekávaně doplaval k naší lodi a bez pozvání vylezl na záď.
Také je zde klid od mobilních telefonů, protože za vysokými skalisky v zátoce není skoro žádný GSM signál.
Moře do skalisek za věky vymlelo četné jeskyně, které si prohlížíme ze člunu.
Samozřejmě nechybí i plavání a skoky z lodi do nádherné čisté tyrkysové vody.
V neděli odpoledne vytahujeme kotvu a plujeme směrem k městu Palma na Mallorce. Je už pomalu čas k doplutí do cíle této etapy. Cestou plánuji ještě poslední zastávku v nějaké hezké zátoce. Směřujeme do zátoky Cala Pi, ale když do ní doplouváme, tak vidíme, že zde není pro nás místo. Nezbývá než pokračovat dále k Palmě.
Po pár mílích plavby rozhoduji přistát pod útesy, sice tu není zátoka, ale útesy nás dobře kryjí před aktuálním východním větrem a moře se zde také nevlní. Zůstáváme přes noc. Pondělní dopoledne zde trávíme opět koupáním.
Moře má zatím jen 21° C a tak pro delší pobyt ve vodě rádi používáme tenké neoprény.
24.6. pondělí odpoledne, vytahujeme naposledy kotvu, dáváme plné plachty a uháníme do cíle - Real Club Nautico de Palma.
Fouká nám zadní vítr 18 uzlů a loď na celou genou (přední plachtu) uhání 7 uzlů.
Před přídí máme vjezd do přístavu, dávám synovi Tomíkovi (8 let) za úkol stáhnout genou. Bere kliku a jde na to.
Zbytek posádky zatím připravuje fendry na oba boky.
Voláme rádiem do přístavu, kde jsem prozíravě předem rezervoval místo. V létě tu bývá problém sehnat místo v maríně i týdny předem.
Večer jdeme na společnou závěrečnou večeři a v úterý dopoledne se vzájemně loučíme. Zůstávám na lodi s Martinou a Tomíkem a pouštím se do technické údržby před další plavbou.
Dva dny do příletu posádky trávím opravou bojleru. Musím vyměnit topné těleso, které se před měsícem porouchalo. Nové těleso jsem si přivezl sebou, ale poté, co jsem bojler odpojil od kabelu a všech trubek jsem zjistil, že staré těleso nedokážu vyšroubovat. Závit byl silně zarostlý usazeninami z vody. A tak začalo obíhání obchodů a shánění klíče na povolení šestihranu 54mm. Druhý den mi do blízkého obchodu dorazil "ořech 54mm" na ráčnu, ale díra pro čtyřhran ráčny byla větší než čtyřhran velké ráčny, kterou mám. Redukci jsem ten den již nikde nesehnal a posádka má už zítra přijet. Po několika hodinách pilování 10mm ořechu, který jsem obětoval, abych z něj vyrobil redukci, se mi podařilo staré topné těleso vyšroubovat a nahradit novým. Teď už věřím, že se oprava podaří a jdeme s Martinou a Tomíčkem na procházku do večerní Palmy.
Učím Tomíka fotit noční město dlouhým časem ze stativu.
Noční nábřeží v Palmě z mariny.
Ve čtvrtek posádka společně dorazila podle plánu. Přespáváme na lodi v marině a v pátek dopoledne vyplouváme kolem pobřeží Mallorky. Odpoledne zastavujeme na kotvě se vykoupat a přespat do dalšího dne.
Následující den plujeme asi na 15 NM vzdálený ostrov Cabrera.
Od 18 h zde máme rezervovánu noční bóji. Zbývající čas využíváme na návštěvu nedaleké Modré jeskyně (Cova Blava), která bývá považována za nejlákavější v této oblasti.
Jeskyně je velká, a tak výlet člunem byl ideální volbou. Její název je dán modrým světlem.
Vždy část posádky zůstává na lodi a krouží s ní před jeskyní. Na dingy se postupně všichni vystřídáme v návštěvě jeskyně.
Připlouváme do zátoky, která je vyhrazena na noční kotvení. Zátoka je velmi dobře kryta před vlnami.
Na hrad v povzdálí se vydáváme následující den po kávě a zmrzlině v místním baru.
Velkou část dne trávíme na pláži.
Děti si zde vyhrají především hledáním krabů a poustevničků.
Došlo i na stavění z písku.
Cabrera je místem plným ještěrek a tak vám při odpočinku na pláži občas nějaká přeběhne přes břicho.
A trochu fotografického umění - Cabrera z jiné perspektivy.
Kolem čtvrté odpolední opouštíme Cabreru a hnáni lehkým vánkem míříme zpět k jižním břehům Mallorky. Doplouváme do zátoky Calo des Moro, kteou jsme před týdnem objevili a bylo tam velmi klidné kotvení. Dnes je to však naopak. Celou noc byla loď zmítána vlnami z otevřeného moře. Především ženská část posádky noc probděla.
Následující den dělám převozníka na břeh. Posádka se těší na pláž, kde si schrupne. My si mezitím vylezli na skálu a opět se vrátili k hlídání lodě na kotvě.
V přírodní zátoce posádka opočívá a děti se rachtají ve vodě.
Po obědě jdeme šnorchlovat.
Tomík po dvou letech v chladných mořích nemá odvahu plavat dále od lodi a tak se drží v okolí člunu.
Postupně se zbavuje strachu a plave dál.
Teplota vody stoupla k 26°C a tak jde do vody i Martna, která je jinak pěkný zmrzlík.
Nadšení jí však nevydrží dlouho. Jakmile spatří medůzu, plave s hrůzou v očích zpět na loď. Vysvětluji jí, že jsou neškodné a pro názornost provádím test. Dobrovolně medůzu hladím hřbetem ruky. No, zas tak v pohodě to není. Ze začátku cítím pálení jako od kopřivy, to mě však provází celý den a na ruce se objevují malé puchýřky.
Každé odpoledne se zvedá vítr a my můžeme plachtit zas o kousek dál. Děti si oblíbily místo na přídi.
Peter se učí kormidlovat pod plnými plachtami.
O místo na přídi je boj a tak dochází k pravidelnému střídání.
Dnešní etapa byla delší a krátce po západu slunce jsme přistáli ve městečku Cala Ratjada. Posádka okamžitě vyráží do sprch.
Následující den konečně pořizuje společnou fotografii.
Den trávíme na pláži a odpoledne ve městečku, kde mají výbornou zmrzlinu.
Po půlnoci se chystáme vyplout směrem k Menorce.
Panuje úplné bezvětří. Nad Menorkou nás vítá vycházející slunce.
Dopoledne házíme kotvu v zátoce Algaiarens. Je tu prostorné kotviště nad písečným dnem.
Všichni se vydáváme na nedalekou pláž, kde strávíme den až do večera.
Kromě dvou písečných pláží lemují zátoku skaliska, která nám dávají lákavější nabídku ke šnorchlování a pozorování života pod hladinou.
Další den je čtvrtek a my se naposledy dopoledne vydáváme na pláž. Po obědě vytahujeme kotvu a plujeme do poslední zátoky, která nás čeká na této etapě.
Konečně je zase vítr. Ale přímo proti nám, tak si ho užijeme déle, neboť celé odpoledne budeme proti němu křižovat.
Slunce pálí, teplota vody už dosáhla 27°C a Peter se rozhodl se osvěžit vlečením na laně za lodí.
Tím inspiroval i Tomíka, který se také vrhá na laně za loď v rychlosti 4,5 uzle. Sotva se sice drží, ale euforii prožívá značnou.
Před setměním kotvíme loď v poslední tentokrát "civilizovanější" zátoce Arenal d'en Castel.
Je to kruhová zátoka obklopená hotely, apartmány a písečnou pláží.
Posádku ještě za soumraku vezu na chvíli člunem na břeh.
Páteční dopoledne je věnováno koupání v zátoce.
Po obědě se tradičně zvedá vítr a my plujeme do cíle této etapy - města Mahón. Opět je vítr proti nám a tak zase křižujeme.
Se soumrakem přistáváme u nábřeží v Mahónu a jdeme na společnou večeři. V sobotu dopoledne se loučíme s posádkou a já s Martinou a Tomíkem odplouváme na dva dny do zátoky, kde se budeme moci koupat. Ve městě pro nás panuje nepříjemné horko.
Po dvou dnech se vracíme do mariny ve městě Mahón a čekáme na příjezd posádky. Je úterý 9.7.2019 a odpoledne posádka přichází. Já ještě rychle drhnu palubu, která je po noční bouřce pokrytá jemným pískem, který přinesla dešťová přeháňka. Stíháme do večera nákup zásob na plavbu a na večeři jdeme do města Mahón na tapas.
V srdci historického centra města v „Mercado de pescados“ si užíváme každý dle vlastního výběru různé speciality z ryb, plodů moře či různých mas.
Původně jsem měl v plánu jen krátkou etapu do blízké zátoky, abychom se vzájemně poznali, prošli si řízení lodi a práci s plachtami. Odpoledne si zaplavat v zátoce a následující den vyrazit na nejdelší etapu této akce. Na základě aktuální předpovědi jsem nakonec rozhodl pro okamžité vyplutí kurzem k Sardinii.
Opouštíme Mahón a před námi jsou dva dny a dvě noci na širém moři bez signálu mobilních sítí a tak někteří z nás ještě narychlo řeší maily a potřebnou komunikaci se suchozemským světem.
V bočním větru 20 uzlů a poměrně divoce zvlněném moři se vzdalujeme od Menorky. Neptun si vybírá daň v podobě obsahu žaludků členů posádky, nehledě na realizovaný rituál před vyplutím, kdy jsme mu obětovali panáka irské whisky. Do dalšího dne vítr slábne, ale moře je neúměrně zvlněné dál.
I s Menorkou mám spojené určité vzpomínky z předchozích let. Přečtěte si, jak do nás narazila motorová loď.
Severní Sardini jsem s rodinou navštívil v r.2015 a bylo to pro mě jedno z nejhezčích míst. Obzvláště mě uchvátilo místo plné balvanů. Podívejte se i na naše předešlé putování po tomto krásném ostrově.
Po 46 hodinách plavby házíme kotvu u Sardinie, přesněji u ostrůvku S. Pietro u jihozápadního pobřeží Sardinie.
Máme před sebou celé páteční odpoledne, které využíváme k plavání, šnorchlování a procházkám po pevnině.
Já s Tomíkem se přesouvám člunem k nedaleké jeskyni vyhlodané mořem do skalnatého břehu.
Člun necháváme na kotvě a už se noříme do vody, abychom se podívali co zajímavého spatříme. Voda má příjemných 27°C.
Před jeskyní na dně spatřujeme hvězdici.
Rádi pozorujeme hejna rybek a vše co plave ve vodě.
Večer se vydáváme na rodinnou procházku na útesy.
Sobotní dopoledne trávíme na stejném místě a přesun dál realizujeme až po obědě, kdy se zvedá vítr. Hnáni příjemným zadním větrem plujeme o 20 mil jižněji.
K večeru přistáváme na kotvě v obrovské zátoce u Porto Pino. Porto Pino je přístav pro čluny a malé lodě s malým ponorem. Prostě nic pro nás s kýlem 2,2 metru. Kam naše oko dohlédne jsou písečné pláže plné lidí. My do vody však nejdeme, odradí nás neuvěřitelně chladná voda o teplotě pouhých 18°C. Patrně silný vítr od pevniny zde dnes promíchal vodu, že se na povrch dostala voda z hloubek.
Přespáváme na kotvě a ráno vezu Michala s Elenou člunem do přístavu, aby zašli do obchodu nakoupit potraviny k doplnění lodních zásob. Přístav připomíná kanál lemovaný čluny a rybářskými loděmi.
Hned po nákupu místo opouštíme a plujeme dál hledat zátoku s teplejší vodou. Po 16 mílích přistáváme v zátoce u mysu Malfatano. Voda tu má už zase 25°C a tak koupání nic nebrání.
Michal s Elenou si vyhlídli zcela liduprázdnou plážičku. Sardinii považuji za ideální místo pro dovolenou s dětmi u moře. Jsou tady jak pláže plné turistického ruchu, tak i ty opuštěné, kde můžete být úplně sami.
My ostatní plaveme a šnorchlujeme okolo lodi a blízké pevniny. Kromě rybek jsou zde opět medůzy.
Po večeři ve vydáváme člunem na břeh na krátkou procházku na kopec.
Slunce zmizelo za horama a další noc přichází. Stoupáme vzhůru.
Na vrcholu přicházíme k rotundě, která nemá žádný vchod. Je jasné, že na cestu zpět bude už svítit jen měsíc.
Zavládlo úplné bezvětří, hladina je klidná. Je to jako klid před bouří. Taky že má zítra přijít vítr o rychlosti 25 uzlů. Bouře to sice zdaleka nebude, ale pro náš postup dál by se vítr hodil.
Ráno vyplouváme opět za bezvětří, ale stále doufám, že se vítr v poledne zvedne.
Jen co jsme začali vařit oběd, i náklon lodi se začal zvětšovat k malé radosti směny v kuchyni.
A s mírně zrefovanými plachtami ve větru o síle 20 uzlů se blížíme k mysu Carbonára.
Večer už kotvíme na mělké vodě před pláží. Poryvy větru jsou tu dosti silné, tak se nikomu na pláž nechce. Zaplaveme si jen kolem lodi.
Následující úterní ráno přeplouváme do asi 1 míli vzdálené mariny Villasimuis. Narozdíl od stání na kotvě můžeme takto všichni z lodi pryč. Je to poslední koupací den, který si jdeme užít na pláž. Tomíka zlákaly příbojové vlny, a tak v nich celé odpoledne skákal.
Středeční ráno jdeme ještě šnorchlovat ke kamenitému břehu. Jsem zvědavý, zda je pravda, že tato část Sardinie je podobná Karibiku čistotou vody a barevnými rybami.
Voda je zde opravdu průzračná, jen s tou barevností ryb bych to tak nepřeháněl.
Odpoledne poslední krátkou etapou dlouhou 19 mil se přibližujeme do cíle. je jím město Cagliari.
Na poslední rozloučení s větrem nám Neptun poslal vítr kolem 25 uzlů. Michal si to užívá za kormidlem. Konečně pořádný jachting.
Cagliari - hlavní město Sardinie.
Přistáváme v takové rodinné marině - marině Del Sole. Kancelář a bar je spolu pod střechou jednoho ze stanů.
Vydáváme se historickou částí města na poslední společnou večeři.
Následující den se loučíme s posádkou a s Martinou pokračujeme postupně v plavbě až na Maltu, odkud začíná v srpnu přeplavba do Řecka.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Týdenní kurz a zdokonalovací plavba z Brestu kolem Bretaně na Normanské ostrovy a zpět byla určena pro začínající i pokročilejší skippery, kteří chtěli získat zkušenosti s výpočty proudů a přílivů. A dále se chtěli naučit plout v přílivových vodách. Posádka se dále zdokonalila v orientaci v mapách a plánování tras. Náročné bylo i 41 h trvající křižování až na ostrov Guernsey. Plavbu nám zpříjemnilo rychlé vaření s Expres Menu, které je bez konzervantů a stačí k němu pouze připravit přílohu. Dále jsme pluli na ostrov D'ouesant. Sice celý den ostře proti větru, ale alespoň bez křižování. Závěr plavby nás však dostal do podmínek, ve kterých bych se znovu ocitnout nechtěl. Čelili jsme fenomenálnímu vzdutí vln, které se tyčily jako stěny domů přímo před námi…
11-ti denní dobrodružná adrenalinová plavba s několikadenními non-stop etapami Tyrhénským mořem spojená s kurzem jachtingu a praktickou zkouškou nutnou pro získání vlastního kapitánského průkazu MDČR. Vypluli jsme z Říma směřem ke Korsice a obepluli její západní pobřeží. Navštívili jsme starobylé město Bonifacio, které stojí na vápecnovém útesu a nabízí nádherné výhledy. Právem bývá označováno jako jedno z nejfotogeničtějších míst na Korsice. Dále jsme plachtili na ostrov Ischia a zpět do Říma.
Přečtěte si článek , který vyšel v časopise Yachting revue 3/2014. Plavba kolem Kréty je „jiná káva“než letní rekreační plavby. Naleznete zde mimo jiné informace o místech, kde jsme kotvili společně s jejich souřadnicemi.
21denní trvající expediční přeplavba z Reykjavíku přes Hebridy a Skotsko do Irska v proměnlivých a drsných podmínkách severní části Atlantského oceánu nám přichystala nejen 5 m vlny, ale i gastronomické zážitky v podobě ochutnávky velrybího masa či tradičního skotského haggis and black pudding. Při plavbě starou vikingskou cestou posádka bojovala s mořskou nemocí, zvykala si na křižování proti větru či se učila základní práci se sextantem. Pluli jsme na Vnější Hebridy. Zde jsme navštívili město Stornoway a Jižní Uist, kde naší pozornost získalo těžiště rašeliny. Komplikací se pro nás staly namotané rostliny na šroubu a tak nezbylo nic jiného, než se potopit do vody o 13°C. Tím to však neskončilo - vítr sílil a dosáhl rychlosti 47 uzlů. Další zajímavostí na naší plavbě bylo město na jihu Irska - Strangford, které leží v okolí chráněné krajinné oblasti Strangford & Lecale AONB a my mohli objevovat přírodní krásy. Nejkritičtějším okamžikem celé plavby však bylo vyplutí z mariny na moře - proti nám se vzdouvaly kolmé stěny vody, já stál u kormidla po kolena ve vodě a naše rychlost klesla na 1 uzel…